Občanský průkaz

   Obdržela jsem svůj vlastní občanský průkaz na národním výboru od tehdejších soudružek (bez dozoru Veřejné bezpečnosti). Krátkou kulturní vložku obstaral přednes nějaké ideologicky správné báničky a šlo se domů. Nijak zvláštní zlom to nebyl. Proto mě zajímalo, jak to zpracuje stejnojmenný film. Opět přišlo na pořad naše Bio Oko, mimochodem i proto, že je to jediné kino v Praze, kam můžete i se psem. Pravda, Zachariáš na Občanský průkaz nešel, radši si schrupnul doma, ale i ta možnost mě těší, a v mých očích povznáší Oko na kulturní stánek první velikosti :-). Šli jsme tedy na Občanský průkaz bez psa, ale s velkým očekáváním. A to se naplnilo i nenaplnilo. Dlouhou dobu mě iritovali představitelé mladých hrdinů. Ne, že bych měla něco proti mládeži, ale že neuměli hrát. Prostě byli nijací, tu dobu jim vůbec nešlo uvěřit. A to pak nezachrání ani hvězdy typu Geisslerové či Myšičky, kteří jsou sice skvělí, ale příběh je přeci jenom o té mládeži. Nicméně, film je velmi dlouhý a tak mě nakonec do děje vtáhl. Z některých okamžiků doopravdy mrazí, a celkem logicky mi naskakovaly otázky, kde jsou teď ti lidé, co tak sloužili bývalému režimu? Kde jsou ti, co mlátili rebelující máničky? Kde jsou jejich děti, které museli vychovat v duchu své filozofie? No, vzhledem k tomu, že odpovědi se sami nabízejí, není to zrovna veselé zjištění. Fakt, že nezmizeli v časoprostoru, je všem jasný, stejně tak jako hořká pravda, kde jsou tito lidé dnes. To ale samozřejmě není poselství filmu, ten se snaží zachytit drsnou normalizační dobu. Ovšem, podotýkám podle mého názoru, jednoznačně a schematicky. Dobří i zlí jsou jsou dobří i zlí i podle vizáže,vše podle současné mediální poptávky. Samozřejmě, dobře řemeslně zpracované, plno vtipných, hořkosladkých,absurdních i děsivých okamžiků, které jsou pro danou dobu typické. Trochu mě děsí fakt, že v některých sborovnách zas tak velký posun od minulosti nevidím, ale to bych jistě našla i v jiných oblastech:-(
Film je dobrý, stojí za vidění, to bezesporu. Jsem ráda, že jsem ho viděla, ale podruhé bych už na něj asi nešla. I když kdoví, až se zážitky uleží….:-)