Bumážka

Tak se mohu sčítat. Navštívili nás dnes sčítací komisaři se svou dávkou papírů, aby velký bratr věděl, na čem je. Přestože byla akce spořádaně avizovaná a komisaři dorazili v přijatelnou odpolední hodinu, lidi na to zjevně pečou. Alespoň podle stesků paní, které jsem podepisovala fakt, že jsem byrokratické poselství převzala. Zdá se, že se svým odporem vůči sčítání nejsem sama, i když na komisaře jsem spořádaně počkala. Sčítat se ovšem nechci, co je komu co do toho, co doma vlastníme. Možná mi vadí to, že je to povinné. Někdo mi to přikazuje a ekonomicky mě vydírá. Když se nezúčastním, zaplatím pokutu. Jako kdysi, když se nezúčastníš, bude to mít kárný podtext. Je v podstatě jedno, zda ekonomický či ideologický, prostě stejný postup v jiném kabátku. V učebnicích dějepisu máme noticku, jak hezky bylo sčítání „využito“ za války. Hned se vědělo, kolik je kde židovského obyvatelstva a jak s ním naložit. Dnešek takové hrůzy nenabízí, i když celkem cynicky mě napadá, že v souvislosti s penzijní reformou, kterou se dnes zaštiťuje kdejaká lumpárna, je tady prostor pro evidenci budoucích penzistů. Jako kdy je likvidovat, aby ta jejich penzijní reformace vůbec měla nějaký efekt. Vzhledem k tomu, že to čeká nás, není nač se těšit. Ale to jsou příliš černé vize. Podstata mého sdělení měla být jinde. Že nechci dávat velkému bratrovi žádné údaje, ale musím. A dám, protože mě donutí. Protože bumážka holt musí být:-(