pátek 11. března 2011
Milénium
Zdoláno! Tedy jenom jeho první část, Muži,kteří nenávidí ženy.Že mi to ale trvalo. Pravdou je, že když jsem se prokousala úvodem, už to bylo ke čtení. Přečetla jsem, ale nadšení jsem nepropadla. Jestli se pustím do dalších dílů, vskutku nevím. Ač mám ráda tlusté romány, kdy se mohu k příběhu vracet, tohle nebyl úplně můj šálek kávy. Ale jsem ráda, že jsem to zdolala. A naštěstí jsem se nestala ženou, která nenávidí Larssona. Nicméně teď si vyberu něco, co je mi poněkud bližší, třeba takové Na věky věků. Tlusté je to dost, jako Pillíře země, a ty mě bavily.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
O Pilířích země jsem zatím jen slyšela, ale zatím jsem nenašla dostatečnou motivaci si je i přečíst. Teď jí mám, vaše doporučení stačí :-)
OdpovědětVymazatZ první knihy Milenia jsem měla taky rozporuplné pocity. Přesně. Taky mi trvalo prokousat se začátkem. Mezi 1. a 2. dílem jsem měla rok pauzu. A potom roce jsem si 2. díl ráda přečetla a na 3. jsem se už těšila.
OdpovědětVymazatPilíře země jsem kupovala dceři k narozeninám a Na věky věků si koupila záhy sama. Tak nyní čekají, až si je přečtu i já.
Když se doberete ke konci 3.dílu a pochopíte, že ty kruté scény tam nejsou proto, že násilí je momentálně "in", tráví se to lépe. A když si uvědomíte, že se to děje v demokratickém a svobodném švédském státě (já osobně seveřany "můžu", už proto, že od časů vikingů mají v politice hodně žen), není to nic povzbudivého . . .
OdpovědětVymazatKunhuta