Nikdy jsem toho o Japonsku moc nevěděla ani tam nikdy nebyla. Bohužel. Z historie znám pár kusých informací, o jeich středověkých dějinách,samozřejmě jejich účast ve druhé světové válce zakončenou brutální jadernou katastrofou, a z poválečných dějin už ani ťuk. Vnímala jsem je jako vášnivé fotografy, mistry výpočetní techniky, lidi, co se koupou až vysprchovaní:-), a hlavně mě odjakživa fascinovala jejich zdvořilost. A v pátek nad zemí vycházejícího slunce přešel hodně temný mrak. Sleduju tu katastrofu a žasnu. Nad tím, co dokáže příroda a jak jsme proti ní bezmocní. A hlavně nad tím, jak k tomu ti Japonci přistupují. Žádná panika, hysterie, hroucení se. Nikdo nerabuje, nekrade, nezneužívá cizího neštěstí. Humanitární pomoc se dostává k potřebným a ne k nějakým spekulantům nebo překupníkům. Pravda, cituji z oficiálního zpravodajství, ale vzhledem k tomu, že všechny naše televize si rády smlsnou na nějakých skandálech, zdá se mi, že to je asi pravdivé. A tak mi připadá, že je to zpravodajství z jiného světa. Jak apokalyptickým rozměrem té katastrofy, tak i přístupem lidí k tomu. Probudilo to můj hluboký obdiv k Japoncům. My snad žijeme v jiné dimenzi. Každé naše povodně jsou provázeny rabováním, krádežemi, hysterií a k úmrtím dochází mnohdy i proto, že jsou lidé nedisciplinovaní, neposlechnou záchranáře, jsou příliš zvědaví. Prostě, úplně jiná dimenze. Drsné srovnání, nechci se nikoho dotknout, jen by mě zajímalo, čím to je. Výchovou, mentalitou, společností. Nic z toho pro nás nevychází pozitivně:-(
Apropo, napadá mě ještě jedna drsná paralela. Pamatujete na Černobyl? Tehdy bylo pár dnů po výbuchu opravdu velmi teplo, extra hezké počasí. Jako teď. A až to všechno v Japonsku bouchne, a že to asi bouchne, asi se máme na co těšit i tady. Takový začarovaný kruh, atomovou bombou to začalo, atomovým výbuchem skončí:-(
Hrozná katastrofa. I já pravidelně sleduji každou novou informaci o Japonsku. Obdivuji jejich klid a disciplinovanost. Zrovna včera u zpráv jsem si kladla podobné otázky: "Jakto že oni to umí a "my" ne???" Obdivuji je a doufám, že i já si v těžkých chvílích zachovám klid, mírnost, zdvořilost a rozvahu...
OdpovědětVymazatNepodceňujme se. Pracuji s lidmi a znám mnoho těch, co podrží, když dochází síly. Bez okolků podají vodu a klidně se rozdělí i o oběd. A jsou taky tací, co za maličkost kopnou do slabin. V Japonsku je pracovní nasazení nepředstavitelné a lidé možná jen ze zvyku mlčky čekají. Co mohou jiného dělat při toliké bolesti? ...
OdpovědětVymazatNo mají jinou mentalitu...nakonec je to letité a zažité...Máte pravdu, že tady by to bylo i následně šílené..ale to i v zemích s mnohem delší demokracií
OdpovědětVymazatCo to udělá s přírodou tady se bojím taky