O zlém brouku bramborouku

Pohádky Ondřeje Sekory nás provázely dnešním dopolednem. A nešlo o Ferdu v jeho klasické podobě, nýbrž o Ferdu jako komunistického agitátora a esenci strany jako takové. Vydali jsme se totiž na exkurzi do Ústavu pro studium totalitních režimů. Vymyslet program pro šedesát dětí jistě není žádná pohádka, proto jsem ocenila nápad s dětskými knihami. Ondřej Sekora, kterého jsme jako děti milovaly, se docela zaprodal. A tak jsme se seznámili s jeho pohádkami o traktoru, který se zbláznil či o o imperialistickém broukovi. Jenže od skvělého nápadu k jeho realizaci je také kousek cesty a skvělý badatel ještě nemusí být dobrý rétor. Tak jsme se setkali s projevem plným nejistoty, zadrhávání a opakování jednotlivých slov, což mě vždycky spolehlivě odradí. Dost nesnáším, když lidé vystupující na veřejnosti neumí mluvit. Je to stejné, jako když doktor neumí  léčit. Nikterak nezpochybňuji ničí profesionalitu v něčem, ale promluvit a zaujmout se také musí umět. A tak nastala situace, že se děti (i já) během projevu nudily. Na vysoké jsme takovým přednášejícím říkali uspávači hadů.:-) A tak jsme trochu splakali nad výdělkem, i když návštěvu Ústavu jinak hodnotím pozitivně. Je dobré, že děti znají podobné zařízení. Jen by se badatelé měli před veřejností prezentovat víc kreativně. Ale jinak zajímavé. Jen Ondřej Sekora byl pro děti nečekaným zklamáním. Že je Ferda i politický agitátor do dneška většinou netušily. A i na tu mandelinku po dnešku nahlížejí trochu jinak:-)