Oldřichův dub

   Pobytu v lázních nešlo nevyužít k drobnému výletu. Vzhledem k mému postižení historií se cíl přímo nabízel, Peruc a Oldřichův dub. Od lázní Mšené cca třináct kilometrů. Hezká výplň mezi dvěma procedurami. Zajímavý zážitek nám nabídla vesnice, jejíž jméno mi vypadlo, ale vím, že byla obklopena auty. Už zdálky mezi poli prosvítala obří parkoviště, zaplněná do posledního místečka. Šlo patrně o pouť a trh v jednom, na který se sjel snad celý kraj. Na jediném poli, kde nebylo parkoviště, se tísnily stánky přeplněné nejrozmanitějším zbožím. Takové místní Tesco:-) , ale musím přiznat, že tolik nákupuchtivých venkovanů pohromadě jsem ještě nikdy neviděla. Asi šlo o nějaký významný trh či tradici, jinak si to vysvětlit neumím. U Oldřichova dubu byl naštěstí klid, tak jsem se mohla kochat. To místo má atmosféru. Oldřich tady potkal Boženu a český královský rod tak nevyhynul:-). Nu, my tam žádného krále ani pradlenu nepotkali, ale zákoutí je to vskutku zajímavé. Úspěšná návštěva si žádala minimálně dobrou kávu, tak jsme stylově zamířili k hotelu Oldřichův dub, který nás poutačem lákal k návštěvě. Ovšem jen lákal, protože bylo zavřeno. To samozřejmě krapet pokazilo dobrý dojem z výletu, protože tenhle český přístup k podnikání nechápu. Ale to nechci (dnes určitě) rozebírat. Tak Vrátili jsme se do lázeňského centra na objednaný zábal končetin a odpoledne už bylo ve znamení návratu. A vůbec to nebyla Odnikud nikam:-). Zpátky v Praze jsme zrelaxovaní, plni energie. Jsem jen zvědavá, jak dlouho to vydrží:-)