Pro naši část Prahy končí jarní prázdniny. Jeden volný týden.
A pro mě prázdninovým koncem začíná třetí letošní začátek.
Trochu neuvěřitelné, ale neuvěřitelné věci se prostě ději. Ty uvěřitelné si většinou musíte vymyslet. Toto by snad ani vymyslet nešlo. Nicméně, je tomu tak a do třetice:-)
Tak snad opravdu bude do třetice všeho dobrého a už natrvalo.
Zpátky na gymnáziu.
Samozřejmě, ne na tom původním. To ani nepřipadá do úvahy.
Jiné, osmileté, vstřícné. Zatím. Už jeden týden za mnou. Práce skvělá. Děti výborné. Kolegové milí a vstřícní.
Tak snad to vydrží.
A ze své dosavadní anabáze mohu hodně čerpat pro své psaní. Ty zážitky, to by jeden skutečně nevymyslel.
Také to bylo vykouknutí ze své učitelské bubliny. Poučné, drsné, zajímavé.
Ale ráda se do té své bubliny vracím.
Nemám už čas na experimenty.
A potřebuji mít z práce radost, kterou jsem v souboji s totálním nezájmem o cokoliv vzdělávacího dost poztrácela.
Ale pořád tam je, to jsem během minulého, předprázdninového zkušebního týdne zjistila.
A po prázdninách jde i Tobiáš, na zkoušku, zda to dokáže i v novém prostředí.
Tak uvidíme.
Zase něco nového, snad to už vydrží:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat