Na Hromnice o hodinu více.
Toto dávné lidové tvrzení mi vždycky evokuje starý americký film, který si pohrává s myšlenkou časové smyčky.
České Hromnice také s časem kalkulují.
Docela výrazně, byť si to asi primárně neuvědomujeme. Hodinu více nám totiž
určitě nedá, ani o klasické změně času ze zimního na letní se ještě nejedná.
Jde víc o symboliku. O to, že se světlo pomalu, ale jistě
vrací. A také o to, jak vnímáme čas. Jeho relativitu.
Zda nám pomyslná hodina navíc, řekněme darovaná, dá prostor
pro hlubší prožití okamžiku, navnadí nás na jaro a jarní očistu, či zda nás jen
popostrčí k rychlejšímu tempu.
Můžeme ji také úplně zazdít a nevnímat, vždyť kdo dnes
nějakým způsobem reflektuje stará pořekadla a moudra? A že to moudra byla lze
tvrdit zcela určitě, byla vypozorovaná z přírody, ozkoušená, prověřená časem.
Ten je ale, jak již bylo zmíněno, relativní, zásadně se mění,
proto je možné, že takové pozorování dneska už pro nikoho nemá smysl.
Přesto nějakou časovou symboliku vysledovat lze. Zamýšlet se
nad časovým posunem v měsíci, který je nejkratší v roce, je také určitá
časová anomálie. Nebo nějaký pohádkový prvek, který spolu s Hromnicemi přináší
prolnutí světů, reálného a magického. Nutí nás věřit v kouzlo okamžiku a
hledat v každém dni něco výjimečného. Nejen na Hromnice, ale i celý únor,
v letošním roce magicky přestupný.
A přestupnost je další
časová anomálie spojená právě s únorem.
Je to prostě časově zvláštní měsíc. Nechť je tedy zvláštní i
prožitkově. S tím, že si budeme díky němu víc uvědomovat sílu okamžiku.
Žádné komentáře:
Okomentovat