Přemostění

Někdy si kladu řečnickou otázku, jestli únor považovat za zajímavý měsíc nebo naopak za neúplný, takový paskvil. Ono je to svým způsobem trochu sporné. 

Počítáme-li klasicky počet dní, je to takový nedodělek. Řekněme, že takový předěl mezi zimou a jarem, ani kočka ani pes. Bereme-li ale v úvahu fakt, že se právě svou délkou vymyká normálu, je to zase ta první varianta. Letos ještě navíc okořeněná přestupností, která se vrací po čtyřech letech.

Lze se ptát i jinak, kupříkladu na to, jestli vám únor přináší spíše radost nebo hlavně starosti. Zda nese příjemné slavnosti či smutná výročí. Jenomže to už nelze zobecnit. Každý z nás to má jinak. Někde je plno svátků a narozenin, jinde se kupí temné události a fatální odchody. Zobecnit lze pouze tu netradiční délku.

Moje definice února je taková, že jde o přemostění do světlejší části roku.

Dlouho jsem se domnívala, že únor je hlavně startovacím měsícem druhého školního pololetí. Avšak více než školní rytmus je určitě zajímavější ten přírodní. Který prodlužuje dny a pomaličku zkracuje noci. Posouvá sluneční svit a po kapkách doluje naději, kterou pak zhmotní první jarní květiny a  mláďata.

Řeklo by se, že v únoru nic takového nevidíte. Avšak zásadní změny se mnohdy odehrávají skrytě. Nenápadná příprava. Na kterou není potřeba zase tolik času, proto může být měsíc kratší.

A někdy, když je potřeba věci víc nachystat, přijde ten přestupný čas. Například pro nadechnutí. Aby se všechno trochu srovnalo a znovu hezky v klidu stíhalo. Nebo jako nádech před šipkou do jarního bazénu.

Zkrátka, je to asi na úhlu pohledu. Není to samozřejmě jen tak. Jeden úhel potlačíte, z druhého je to vidět úplně jinak. 

V případě února mimo jiné ukazuje, že změna může být zároveň zajímavá i kontraproduktivní. Tedy, co se té délky týká. V okamžiku, kdy věříme na pravidelný rytmus, může nás kratší měsíc vykolejit. Když jsme milovníci změn, nemůžeme si únor, i v jeho suché podobě, vynachválit.

Nevím, proč zrovna únor si vysloužil vyvažovací roli. Ale funguje to už po staletí. Srovnává se tak kalendářní a tropický rok. Abychom si udrželi klasickou délku roku. 

Ne, že by to nebyl zajímavý fakt. Vlastně odpovídá na moji řečnickou otázku z úvodu textu. Jde o důležitou část roku, která svou netradiční délkou vrací věci do normálu. Protože nemusí být všechno patrné hned na první pohled. Někdy se mnohem více zajímavosti skrývá pod neúplným či netradičním povrchem. 

O to víc si užívejme únorových dní. Třeba přinesou víc, než klasicky čekáme..