Za mlhou hustou...

 

   Za mlhavou romantikou ranní Stromovky  se skrývá kupříkladu několik policejních vozů, intenzivně střežících budovu ruské ambasády. Někteří se asi nudí, protože i v mlze se v parku řítí dost velkou rychlostí, ale většinou se svými vozy plouží dost pomalu. Ujedou asi dvě stě metrů, otočí se a jedou zpět. Patrně to není vzrušující služba.

   Dále se v mlze skrývá poměrně velké množství venčících se psů, což vede některé jejich majitele / asi kvůli té mlze, že jako není nic vidět/ že venčí takřka v pyžamu. Jen lehký kabátek přes spací úbor. Takže mlhavé ráno nabízí i mlhavý náhled na spací módu. Zajímavé to je, pro mě tedy spíš z hlediska jakési odvahy. Asi na to nemám grády, vyrazit do města v pyžamu, ale patrně by to někoho nepohoršilo, ba ani nezaujalo

 / vyjma nějaké grafomanky, která o tom musí napsat:-/

 

Mlhou je zahaleno i dolní Výstaviště, kde už zase duní Matějská pouť. Od nás z vršku je to celkem hezký barevný pohled, ale jak sestupujete níž, zvyšuje se hladina hluku. I tak, letos zatím snesitelná. Uvidíme, zda to vydrží po celou dobu pouťových radovánek. 

   

 Skrytý mlhou zůstává i improvizační pomník pro Navalného, vytvořený / kde jinde, že/ přímo proti ambasádě. 

   Sem tam se vynoří ranní běžec či naopak děti chvátající do školy.  Prosviští autíčko s logem České lesy, které se stará o čistotu v parku. 

 A pokud se neztratíme, což se ve včerejší ranní mlze kupodivu nestalo ani na silnici, lze mlhou zahalenou pražskou přírodu opustit a vrhnout se do mlhou / a trochu i smogem/ zahaleného města. 

  Takový den jako z Rákosníčka se z mlhavého rána vyklubal:-)