Co čekat od února?

 Naši předkové říkali, že únor bílý pole sílí, ale to je dneska už zjevný archaismus, neřku-li historismus. Bílý únor asi ani neočekáváme.

Navíc, třeba v mých vnitřních barevných představách, je únor úplně černý. Nevím, zda je to tím, že svou atypickou délkou je vnímán jako mezistanice. Nebo tím, že je kdysi byl vlastně úmor, tedy čas, kdy se nejvíc umíralo. 

Zase vlastně mezistanice, zima vrcholí a do jara ještě hodně daleko. A tak se umíralo na vyčerpání, hlad a zimu. 

A umíralo mnoho žen rodiček, které se vdávaly v květnu. Porod uprostřed zimy býval těžší než obvykle. Proto tedy únor vlastně může i ze květnovou pověru ohledně svateb, a tedy, že svatba v máji značí máry.  Nic pěkného od února ani z tohoto úhlu pohledu.

  Někdy si s námi  únor pohrává svojí přestupností, jako zrovna letos. Nabídne nám dvacet devět dní a Horymír může oslavit svoje jmeniny, což se mu daří jen jednou za čtyři roky. Krom toho se traduje, že v tento výjimečný den žádají ženy o ruku muže.

Úplně nevím, jak je tomu v současné době, kdy se tolik řeší gender a různorodost, ale pokud se dneska někdo rozhoduje pro manželství, většinou žádá muž. Ovšem devětadvacátého února se otevírá prostor pro ženy, požádat svého vyvoleného o ruku, navléci mu prsten a začít plánovat manželské soužití...Jen jeden den v roce, navíc v ten přestupný rok! O čem pak to svědčí?

   Jinou zvláštnost asi přestupný den nenabízí. 

Nenabízí ani odpověď, co vlastně tedy čekat od února? 

Jarní prázdniny, pro některé školní děti....

Prodloužení světlé části dne, na Hromnice o hodinu více....

Víc mě nenapadá.

Únor je vlastně takový plonkový měsíc. Není pořádně co dělat.  Možná proto vznikají anomálie. Třeba únorový převrat, vražda faráře Toufara či protestní sebevražda Jana Zajíce. Máme Únorovou revoluci ve Francii i v Rusku, únorovou ústavu kdysi v Habsburské monarchii, stejně jako únorovou dohodu v Československu, řešící napětí kolem Mnichovské dohody. Samé temné věci. Možná proto ta moje černá barva.

V duchu pozitivního myšlení je tedy jistě dobré i na únoru najít i pěkné a příjemné věci.

 Třeba docela obyčejná radost z každodenního bytí. Prodlužujících se dní. Mistrovství světa v biatlonu, kupříkladu. Prožít si všech dvacet devět dní jako suchý únor.  Cestovat. 

Zkusit prostě jiné únorové barvy než jen klasickou bílou či moji depresivně černou. Třeba nakonec dokáže únor mile překvapit.

Čekáte od něj něco?