Zoo

 Tentokrát v Táboře. 

Je jiná, malá, takřka rodinného typu. 

Za samé jedničky vstupné zdarma, takže velká odměna. A radost. 

Už jsme tam jednou byly, tak už jsme šly po svých stopách. 

V zimním období nebyly třeba želvy nebo papoušci, ale zvířat bylo venku dost. Slunečné počasí určitě jejich aktivitě napomohlo.

 A znovu můj ambivalentní vztah k zoologickým zahradám. Respektuji jejich práci, zachraňují mnohé vymírající druhy(ta táborská speciálně). Mají zvířata rádi, chovají se k nim jistě hezky. 

Přesto, když vidím lva a lvici v miniaturním prostoru, bez možnosti volně si běhat, jistě se celé dny nudící se, je mi jich líto. Osamělý tygr, táhle naříkající, s povislým břichem. Aby ne, pohyb nemá žádný. Ale prý to není smutek ani nuda, když tak žalostně kvílí, říkala ošetřovatelka, která mu zrovna nesla flákotu. Dostal jíst, takže chvíli zábava. A pak zase celý den nuda. 

Stejně tak medvědi nebo smečka krásných bílých vlků. Surikaty nevypadaly, že by jim malý prostor vadil, jejich zvědavost byla půvabná, ale přesto, červíček pochybností vrtá. 

Asi je to jen můj pocit, možná přikládám zvířatům lidské vlastnosti. Třeba se vůbec nenudí, jsou v klidu, baví je válet se a lenošit. Stejně jako některé lidi baví válet se před televizí:-). A zase je vnímám jako lidi. Chodíme do zoo za nějakou edukací, takže je moje vzdychání asi pokrytecké, ale je mi jich líto. Navzdory tomu, že v táborské zoo je krásně. 

Je to prostě ambivalentní vztah:-).

Ale co bylo naprosto super, ideální využití vánočních stromků. Mnozí si vesele pochutnávali, to je výborná recyklace. 

Prasata si nicnedělání užívala, v klidu pochrupovala na sluníčku. Ne nadarmo jsou asi nejvíc podobní lidem:-)