Je věk opravdu jenom číslo?

 Moudří lidé hlásají tuto pravdu, věk neřeší a tímto svým mottem se v životě řídí. Jistě jsou i díky tomu spokojenější, věk opravdu nezastavíš a boj s ubývajícími léty bývá marný.

    Nicméně, je tomu opravdu tak? Je věk opravdu jen číslo? Platí to kupříkladu na trhu práce? Asi moc ne, byť proti tzv. ageismu se lze právně bránit, ale kdo by se do takového kroku pouštěl, že? 

Přesto vás od určitého věku nezaměstnají. Neřeknou vám férovku, vy už jste starý, my chceme jen mladé vlčáky. To ne. Možná jim to zakazuje i nějaký zákon. Nějak to ale kulantně opíší, 

a  že je zakopaný pes právě ve vašem věku se pak těžko dokazuje. Jde ale o jev rozšířený určitě v množství větším než malém.

 Problém je ale i na opačném konci věkového spektra. Tam se zase setkáváme s despektem, zda tak mladý – mladá- opravdu něco umí, zda nemá spíš sedět a šoupat nohama, když mluví starší, s nedůvěrou, jak svého postavení docílil-la či neochotou svěřit pracovní pozici někomu tak mladému. 

Okřídlenou se stala fráze, že musí mít nějakou praxi, ale kde ji mají nabrat, když je nikdo nechce zaměstnat. 

Mladé dívky zase bojují s tím, že je nechtějí zaměstnat proto, že mají věk na mateřství… 

a tak by se asi dalo pokračovat. Vždy se najde něco v souvislosti s věkem, co může přinášet diskriminaci. 

Asi to není masivní jev, dost se proti tomu bojuje, leč vymýcený stále není. Věk opravdu není vždycky jenom číslo….

  A to nemluvím o klasickém vztahu ke stárnutí, které musíte umět přijmout, což je velké umění. Navíc, tahle země opravdu není pro starý, ale to je zase jiný příběh.

 Dnes to bylo o věku na pracovním trhu. A po pravdě, nic moc, tedy….

Věk tady opravdu není jen číslo:-)