Rentgen

 

   Když vás lékař pošle na rentgen, většinou se normálně objednáte a jdete. Je to běžný úkon. Nechodíme tam jako do cukrárny, protože o záření už něco víme, umíme se trochu chránit

a využívat tedy jen tu lepší stranu, kterou tyto zázračné paprsky nabízejí.

A také to pro nás není nic neobvyklého, jako tomu bylo před více než sto lety, kdy se lidstvo díky osobě Wilhlema Conrada Röntgena začalo k tomuto poznání propracovávat.

   V letošním únoru si připomeneme sto let od úmrtí  tohoto německého fyzika, který jako první na světě prosvítil svou vlastní ruku. A posléze i ruku své manželky…

Díky jeho vášni pro experimenty se můžeme podívat dovnitř těla, aniž by muselo být rozříznuto.

Röntgen patřil k těm géniům, k jejichž osudu se upírají naděje mnoha rebelů, co neradi chodí do školy. On totiž svá studia nedokončil, byl vyloučen za jakousi klukovinu, karikaturu profesora. Nebyl připuštěn k maturitě, nemohl na žádnou vysokou. Ale po pozornějším pátrání se zde odpůrci vzdělávání dočkávají zklamání, Röntgen totiž měl ke škole vřelý vztah a to, že ji nemohl dokončit, vnímal jako křivdu. A křivda to také byla, vyhodili ho za něco, co udělal někdo jiný. On to jen odmítal prozradit.

A tak šel.

Studovat si ale přál, proto chodil na přednášky, poslouchat. Studium považoval za důležité

a své vyloučení za životní neúspěch. Chtěl to napravit, ale když si složitě vyjednal zkoušku, na kterou se pečlivě připravil, přišel ho zkoušet člověk ze školy, která ho vyhodila. A zkoušku mu nedal. Ne, že by to neuměl. Prostě proto. Celá tato bláznivá situace vedla Conráda k poznání, že zkoušky jsou často k ničemu, když slouží jako osobní msta a na vědomostech vlastně tak moc nezáleží.

Nezanevřel ale na vzdělání jako takové a snažil se dostat na nějakou vysokou školu. Byl vytrvalý, to byla jedna z jeho mnoha ctností.

 Nakonec ho přijali v Curychu na škole, kde maturitní vysvědčení nepožadovali. Bez problémů vystudoval a mohl se věnovat bádání  a oblíbeným pokusům. Patřil k největším experimentátorům.

Povedlo se mi získat místo asistenta a začal se věnovat experimentální fyzice u slavného profesora Kumdta, který mu hodně pomohl.

 Po mnoha letech pak získal práci na wurzburské univerzitě, která ho v jeho začátcích odmítla habilitovat proto, že neměl maturitu.

Životní paradoxy.

Nakonec právě tady učinil i svůj nejslavnější objev, paprsků X. Při zjišťování detailů několik týdnů neopustil laboratoř, bydlel v práci, aby zjistil o novém záření co nejvíce. A povedlo se.

    Už od dob studia v Curychu byl ženatý, ale s manželkou nemohli mít děti.

Proto adoptovali svoji neteř Josefínu Bertu Ludwig.

Ve volném čase  cestovali,  hodně chodili po horách, Röntgensám byl vášnivý turista i skvělý horolezec. Příroda byla pro něj velkou relaxací, kde nabíral sílu pro svou vědeckou práci. Úspěšnou práci.

Objevil paprsky X, za které získal první Nobelovu cenu za fyziku v roce jedna.

Tedy 1901.

I tak nadále zůstal skromný a empatický, přestože s prestižním vědeckým oceněním se pojila i finanční odměna, sto padesát tisíc švédských korun.

On je velkoryse věnoval své univerzitě.

Sám byl vlastně dost asketa, peníze moc nepotřeboval, žil hlavně pro svou vědu. O rodinu se postaral a víc peněz nepotřeboval.  

 Během války pak stejně o své úspory přišel. Údajně i dost hladověl, takže válečné období pro něho znamenalo poměrně dost zásadní životní obrat.

 Nikterak si ale nestěžoval a pomoc od přátel odmítal. Postará se o sebe sám.

Nepostaral. Respektive nemoc byla silnější.

Zemřel 10. února 1923 na rakovinu střev.

Je tomu tedy již sto let, co nás vynálezce rentgenu opustil. Jedno století již tedy máme v medicíně díky jemu řadu úkonů výrazně jednodušších. A to jistě stojí za připomínku. Možná i za oslavuJ