Sousedka

 Sousedy si člověk většinou nevybírá a někdy to může být docela peklo. Pokud není možná kooperace, vstupují do hry schválnosti a netolerance, pak je to opravdu na mašli. 

Vyprávět by mohli ti, v jejichž sousedství jsou pravidelné hlučné párty, sousedi, co rekonstruují od rána do večera, plovoucí podlaha v patře nad vámi či uštěkaný opuštěný pejsek, který vyje a zoufale štěká celé dny. Řvoucí dítě či hádající manželé stejně jako hlučný teenager také nejsou nic moc, ale pokud je to ojedinělé či k domluvě, je to klasika. Pokud ne, je to na mrtvici. 

Když soused na své zahradě dělá techno párty a šikanuje tím všechny kolem, asi to nejsou úplně dobré sousedské vztahy. Stejně tak další schválnosti, včetně škod na majetku. Policisté by jistě mohli vyprávět, ke kolika sousedským hádkám a násilnostem musí vyjíždět. A to nemluvím o mord partě, i tam se najdou případy, kdy spory vyústily v krvavé drama. 

  Máme takovou sousedku. Na venkově. Občas nám zbourá plot, sem tam odře auto, urve zrcátko, pořád běhá kolem chalupy a vyměřuje, zda náhodou něco nepřesahuje na její pozemek. Zahrazuje veškeré vjezdy nalámanými větvemi, na zahradu v noci hází odpad. Vyhledává konflikt a s gustem se hádá. 

Terorizuje celé okolí, řada lidí se jí bojí, další řada se odstěhovala. 

Mám pocit, že konflikty a hádky jí nabíjejí energií. Když volám Policii, přijedou, ale vždycky slyším ten jejich zoufalá povzdech:

"Už zase tahle ženská, jezdíme tam kvůli ní pořád...!""

a ona pak na ně s gustem hystericky ječí, zahlcuje je svými fotografiemi okolí, kde mají vidět domnělý zločin, afektovaně se brání řevem o policejním státě, protože její argumenty nemají žádnou relevanci. 

Je asi blázen. 

Minulý týden jsem se s ní potkala. Zážitek. Zběsile troubila venku na úzké venkovní cestě. Překáželo jí v cestě moje auto. Jela tudy schválně, měla možnost jet druhou stranou, asi o padesát metrů dále. Ale potřebovala jet tudy a prý neprojede. Uhnula jsem, samozřejmě, jako bych uhnula každému. A vrátila se na místo, protože jinde se v tu chvíli stát nedalo. 

Jen na okraj, nejde o frekventovanou cestu, jezdíme tam jen my a ona, přičemž ona má volnou variantu o kousek dál, to jen na doplnění. 

Jen vystoupím z auta, ona jede zpět. Zase troubí. 

"Tady musí být prostor na projetí," řve na mě a přidá řadu vulgarismů.

 Na argument, že teď přeci přijela, nereaguje. Musí jet pryč. 

Poodjela jsem tedy znovu, ona projela, hned se otočila a jela zpět. 

Říkala jsem, že počkám, ať projede, ale ona řvala, že zde se musí dát projet pořád a jezdila pořád sem a tam. Nadávala, troubila, občas si fotila moje auto, aby prý měla důkazy pro Policii. Zavolat ji ale nechtěla, ať prý volám já...

A tak by to pokračovalo asi do nekonečna. Pořád by jezdila sem a tam, aby dělala zlo. 

Na to tedy nemám nervové ustrojení, odjela jsem raději pryč, zpět do Prahy. 

Ona poté okamžitě přestala jezdit, jakmile neměla koho prudit. Už nikam nepotřebovala jet. Nebo jela tou druhou cestou...

  A to byl jeden z mnoha příkladů sousedského soužití s touto "dámou". Asi spíš humorný příklad, ale když je to pravidlo, pak je to dost o nervy. 

Jak dobře rozumím Werichovi, který věděl, s kým je srážka nejhorší. A s kým se člověk nedomluví...

A vážím si svých pražských sousedů, jsou zlatí....Snad se neodstěhují a nevznikne zde podobné sousedské peklo jako je na venkově, kam jsem kdysi jezdila relaxovat. Už ne:-)

 Faktem je, že šílení sousedé, to je peklo na zemi. Obrana proti nim moc neexistuje. Snad jen někam se odstěhovat, protože moudřejší ustoupí. I když někdy se to sejde tak, že by se někdo mohl stěhovat dost často:-)

Zkusím znovu zhlédnout film s Ivou Janžurovou, Teroristka. ......