Filipika proti misomusům

Asi je dobré začít tím, co jsou filipika. Kritické řeči. Ve zkratce. Od doby, kdy Demosthenes kritizoval dobyvačného krále Filipa. Od toho filipika. U nás s nimi pracoval Jan Blahoslav. Filipika proti misomusům.  Oč jde? Uvidíme... 

Jan Blahoslav je biskup Jednoty bratrské. Je to definice, kterou většinou známe u Komenského, který je logicky mnohem slavnější biskup Jednoty bratrské. 

Ale ani Blahoslav nebyl žádný no name. Řekněme, že byl jeho předchůdce, a protože je tomu pět set let od jeho narození, tak si ho trochu připomeňme.  

Byl spisovatel a pedagog, v učebnicích je o něm zmínka v kapitole o českém humanismu. Jeho Gramatika česká nepochybně ovlivnila pozdější překlad Bible a stala se základem Bible kralické. 

Ale on toho napsal mnohem víc, hodně také překládal, patří i k teoretikům hudby. 

Osobně se znal s Martinem Lutherem i Filipem Melanchthonem či se Zikmundem Hrubým z Jelení. 

Jako člověk byl okouzlující a společenský, milovník vzdělání a poznávání. Obrýlený sympaťák.

Svou cestu za vzděláním začal v Přerově, kde se narodil, ale putoval dál po tehdejších vyhlášených centrech reformační vzdělanosti, jako byla Basilej, Goldberg, Witenberg či Královec.

Když se stal biskupem Jednoty bratrské, tak působil v Ivančicích. Založil tady tiskárnu, takže k výčtu jeho profesí lze dodat ještě i typografii. 

 Jeho Tiskárna bratrská vydala kupříkladu Písně duchovní evangelistické, nebo Kancionál šamotulský či jeho vlastní komentovaný překlad Nového zákona.

Nejznámější jsou asi jeho Filipika proti misomusům, což je miniaturní rukopis, který překládáme jako kritika odpůrců vzdělání, byť Blahoslav to ve své době myslel ještě i trochu jinak, polemizoval se svým nadřízeným, biskupem Augustou. Ale podstatou je obrana vyššího vzdělávání. 

Jan Blahoslav ve vzdělání věřil, však také velkou část svého života zasvětil pedagogické činnosti. Pracoval v bratrské škole v Ivančicích, kde propojoval teorii s praxí. Komenský měl tedy na co navazovat.

Blahoslav byl, řečeno jazykem dneška, hodně kreativní člověk, rád objevoval nové věci, byl vynalézavý a snažil se výuku dětem co nejvíce zpestřit. Měl smysl pro humor, že s úsměvem jde všechno líp i ve škole, razil jako svou zásadu. A prý byl prvním Čechem, který nosil brýle.

Psal převážně česky, i když pár jeho spisů v latině samozřejmě existuje. Dbal na kulturu jazyka, kultivovanost, proto také mohla vzniknout jeho slavná Gramatika. 

Jeho renesanční charakter dokládá i vydání teoretického spisu Muzika, takže byl dobrý i v hudbě.

 Blahoslav prostě  razil zásadu širokého vzdělání a rozhledu, v Muzice mu nešlo tolik 

o teoretizování v hudební oblasti, jako víc o komunikativní a psychologickou roli hudby.

    Hodně se zasloužil o zmapování dějin Jednoty bratrské, což ale nestihl celé, protože v roce 1571, ve svých čtyřiceti osmi letech, zemřel během své vizitační cesty v Moravském Krumlově.

Nebyl mu tedy dopřán dlouhý život, ale svůj čas využil na sto padesát procent. 

Před sto lety, k čtyřsetletému výročí jeho narození, vytvořil slavný sochař František Bílek jeho sochu, která se nachází na Horním náměstí v Přerově.

Čas oponou trhnul, letos si připomínáme pět set let od jeho narození, 20. února v roce 1523. Socha asi nebude, ale jeho odkaz, minimálně ten, kterým bojuje proti odpůrcům vzdělání, by mohl být zachován a hlavně připomínán.