Matky

Občas se díky Haničce dostanu mezi skupinu současných matek. Musím konstatovat, že někdy je to docela výživné. A je to zcela jistě fenomén. Pravda, smečka od smečky se liší, někde se člověk cítí příjemně, někde dokonce i vítán, jinde ale jen tolerován, místy nevlídně, někde i nenávistně. Sem tedy ne, zde je naše teritorium.  A běda, když nezareagujete pohotově a nezměníte směr. Pak je váš pobyt na dětském pískovišti dost podobný nepříjemnému martýriu. A poslouchat ten slovní průjem vydrží opravdu jen silní jedinci, mezi které já opravdu nepatřím. Nu, jak říkám, některé současné matky, je to výživný pozorovací materiál. Někdy se do centra dění dostanu tak rychle, že ani nestačím smečku předem identifikovat. Onehdy jsem si vyposlechla, jak ambiciózní dívka využívá svého snadno nabytého mateřství k upevnění své majetkové základny. Vysvětlovala své podobně naladěné kamarádce, co všechno si nechá pořídit, než se „dá přemluvit“ k druhému dítěti.

„Dokud nebude to nové SUVéčko, může si o dalším nechat jen snít,“ glosovala tak nahlas, že neslyšet mohl jen hluchý.  „Nebo ten nový dům?“

Nakonec se obě dohodly, že nejlepší je chtít oboje, ale dřív než po dovolené v Karibiku určitě další těhotenství nepřipadá v úvahu.

Podobné exkurze do jiného světa jsou velmi poučné. Na zkušenou by sem mohli chodit například demografové. Jistě by je překvapilo, na čem všem závisí stagnující křivka současné porodnosti. Jeho překvapení může být úplně stejné, jako když zabloudí na opačnou stranu sociálního spektra, kde se rodí i kvůli sociálním dávkám.

Pravidelné exkurze do podobných myšlenkových džunglí by ale ledacos osvětlili i těm, co se snaží přijít na kloub upadající společenské morálce či nezvladatelnosti současné mládeže.

 Po několika náhodných návštěvách současných dětských hřišť si troufám konstatovat, že mnohdy jde opravdu o smečku. Projevuje se kolektivním smýšlením a nefalšovanou dravostí.

Dítě, které v tomto prostředí vyrůstá, lze předběžně zařadit na seznam jedinců, které bude v budoucnu postrachem pedagogů napříč celým vzdělávacím systémem. A lze takřka s určitostí tvrdit, že v dospělosti se tento jeho status příliš nezmění.

Děti si na hřišti, samozřejmě dle evropských parametrů, smějí hrát jen s jedinci sobě rovnými, případné vetřelce z jiných společenských vrstev tyto matky rázně selektují. Je to víceméně automatické nebo hierarchie v těchto prostorách panuje naprosto přesně.  Všechno je tak v pořádku, dokud se neobjeví někdo, kdo hodlá zažité normy nějak pozměnit. Většinou nevědomky, protože podsouvat dětem, že si vybírají kamarády podle společenského žebříčku již na pískovišti, je dost nepravděpodobní. Zde je prostor pro smečku těchto dravých matek. To, co v takovém případě nastává, že často rovná výbuchu jaderné bomby emocí. Exploze záludností, která vytryskne z této sevřené skupinky, bývá zaměřena bez rozdílu na děti i jejich doprovod. K fyzickému násilí sice přímo nedochází, ale bábovičky vytržené z rukou nebohého dítka k fyzické újmě většinou nemívají daleko. Argumenty typu, že jde luxusní hračky jejich bobánka a tudíž žádný jiný spratek na ně nemá co sahat…Některé matky si od neustupující tenze, která je evidentně stravuje, ulevují ještě pěknou řádku vulgarismů. Jinou reakci asi ani neumí, jde patrně o jejich letité nastavení.

Člověku až zatrne, když si uvědomí, kolik takových matek vychovává své potomky v podobném duchu. Jistě byly podobní exempláře vždycky, napříč dějinami, jen někdy to vypadá, že dnešní doba jim nadmíru svědčí a jejich procento je tedy určitě větší než malé.

Občas mě napadá kacířská myšlenka o tom, že zatímco na všechno u nás je třeba kurzu, razítka či nějaké osvědčení, na mateřství a rodičovství, pokud se zadaří oplodnění, které se takovým lidem většinou daří jaksi automaticky, není třeba ničeho. Vychovávej a starej se jak umíš.

Jenomže také vím, že nejlépe se vychovají sousedovy děti, proto do podobných situací moc nerýpu. Jen pozoruji. Takové to, video et taceo. Sleduji a mlčím (a občas trochu rýpavě píšiJ)