Teta je v naší běžné terminologii titul spíš hanlivý
než aby vyvolával pozitivní emoce.
„Jeto taková teta“, konstatuje se o někom prostoduchém.
„Vypadá jak teta z Moravy,“ komentuje se něčí nemoderní
oblékání
„Je to taková tetka,“ ohodnotí se něčí (ne) přitažlivost.
V rodinných zkazkách je to většinou nějaká černá ovce
či vzdálená neprovdaná žena, jejíž návštěva bývá vnímána jako jedna
z rodinných katastrof.
„Když budu velká, maminko, vdám se, bude můj manžel jako náš
tatínek?“
„Nu, tak nějak, holčičko!
„A když se nevdám, budu jako naše teta?“
„Nu, tak nějak, holčičko!“
„No, to jsem tedy vyhlídky…..:-)
Vtípek mi vyskočil na FB, trochu celou situaci zlehčuje, ale
v podstatě to tak je. Být tetou je spíš handicap než nějaký klasický post,
který má nějaké kladné vnímání. Snad ještě drogerie Teta, ale i to je něco, co
je spíš na okraji všeobecného zájmu než v jeho centru.
Lze na to jít i jinak a ptát se, jestli i jiní členové
rodiny mají stejnou pověst. Jestli třeba strýc zní víc hanlivě než hrdě. Nu,
být klasický strejc či strejda s pupkem také nebývá bůh ví co, ale tender
je zde k mužům vlídnější. Strýček či strejda je v lidové terminologii
hodnocen lépe než jejich ženský protějšek. Nesmí to být ovšem „hodný strýček“, to
zase zavání úchylkou a porušením zákona, což žádná tetička, hodná či nehodná,
nikterak neevokuje.
Babička to také nemá jednoduché, vytvořit kategorii „babky,
či dokonce báby“ není nikterak obtížné. Stejně to mají dědové, jejich dědek je
synonymem pro každého nerudného chlapa zhruba tak od pětatřiceti. Ale tuto
množinu vyrovnávají babičky a dědečkové, kteří svou laskavostí vstoupili i do
literatury.
Pravda, nejhorší to mají asi tchýně, které sice nemají žádný
ekvivalent, ale zato jsou obsahem mnoha nenávistných vtipů, včetně toho, že
čeština má jen tři slova, kde je v počátku tch. Tchýně, tchán a tchoř.
Přitom řada tchýní jsou spíš laskavé babičky, druhé maminky či dokonce i
kamarádky. Leč termín tchýně je u nás stejné stigma jako tetka. Prostě nálepka…
A když pak ještě nějaká tchýně vypadá jako tetka, má o
„popularitu“ postaráno.
Máme to ale bohatý jazyk. Snadno se tak chápou i ty babičky
nebo tety či tchýně, které toto formální oslovení umístily na černou listinu a
vyžadují oslovení křestním jménem. Neodstávají se tak do žádných ošemetných
jazykových situaci, nejasných narážek či zlomyslným dvojsmyslům. Jsou vlastně
samy za sebeJ.
Ona to ani snachu nemá jednoduché ;-)
OdpovědětVymazat