Dnešní den býval za první republiky státním svátkem. Den
bitvy u Zborova. Utkali se zde Čechoslováci s Čechoslováky. Přesněji
řečeno, legionáři s vojáky, kteří sloužili v rakousko- uherské
amrádě. Takže vlastně bratrovražedný boj. Vyhráli legionáři. Ti pak,
v souladu s dějinami, byli v době první republiky glorifikováni,
zatímco s přeživších a navrátivších se vojáků rakouských se stali občané
druhé kategorie. Jistým paradoxem dějin je fakt, že kdyby válka dopadla opačně,
vítězní legionáři by rázem byli vlastizrádci a dezertéři, bez ohledu na to, kdo
v oné slavné bitvě vyhrál. Jo, jo, dějiny píší vítězové. A jejich
interpretace také není úplně jednoznačná, protože zatímco v dobách
Masarykových byli oslavováni, soudruzi je zase umlčovali a legionáři byli spíš tajeni
než připomínáni. Dnešek zase otočil, takže smůlu mají ti vojáci, co pokládali
život za císaře pána, ti nyní nejsou v kurzu. Když ovšem pohlédnu do
středoškolských učebnic, ani legionáři nemají na růžích ustláno. Dnes si prostě
dávná hrdinství pro jistotu nepřipomínáme vůbec. Ostatně, ani parašutisty
nechce nikdo povýšit in memoriam, ač třeba na Slovensku k tomu silně
inklinují. U nás je prostě všechno jinak. A tak stojí za to připomenout si i
tuto bitvu, u Zborova, která proběhla právě před sto lety. Bojovali zde a
umírali naši stateční předkové. Nezapomínejme.
Žádné komentáře:
Okomentovat