Vždycky, když někde slyším, jak je dnešní doba hrozná,
odosobněná - hlavně díky technologiím, vzpomenu si na průkopníky pokroku, kteří
se museli potýkat s mnohem větší nedůvěrou společnosti
k vymoženostem, které byly“ proti přírodě.“ Ať už to byla jízda
lokomotivou, díky své závratné rychlosti 40 km v hodině přezdívané Raketa,
která byla označována za pekelný stroj, protože takhle rychle rychlou jízdu
nemůže člověk přežít, nebo hnutí rozbíječů strojů, které ničilo vybavení továren
v naději, že jim to vrátí práci.
Nad podobnými věcmi se dnes nikdo nepozastaví, byť znovu
existuje reálná vize, že stroje, respektive počítače, připraví řadu lidí o
práci. Hnutí rozbíječů strojů se patrně opakovat nebude, s pokrokem jsme
se smířili. S čím se zatím moc nesmiřujeme, jsou mobilní telefony. Zatímco
za nás byla jedna budka v ulici a telefonem se opravdu jen telefonovalo,
dnes má každý aparát vlastní (někdy jich má i více) a telefon jen na
telefonování ani nevyrábějí. Aparátem se fotí, hraje, mailuje, natáčí, stopuje,
naviguje, šikanuje, čte, skypuje, watsupujeJ,
komunikuje a sem tam i opravdu telefonuje…
Vnímám to hodně venku ve společnosti, která víc hledí na
display než někomu do očí. Také to dělám, nechci se tímto zamyšlením z oné
množiny vyvažovat. Třeba restaurace podvědomě vybíráme podle toho, zda tam
mohou psi a zda je tam wifiJ.
Protože vývoj, jak známo, nejde silou jednotlivce zastavit
ani zbrzdit. Jen co já pamatuji, došlo k takovému vývojovému veletoči, že
diskety, na kterých jsem uchovávala svoji diplomovou práci, patří dnes již k zapomenutým
muzejním vynálezům.
A to nemluvím o škole. Co bylo kdysi správně, jde dnes
vrchol pedagogické neschopnosti a naopak. Co bylo před lety vnímáno jako
katastrofa je dnes všeobecně přijímané, ba někdy i glorifikované.
Napadá mě, co asi během let čeká naše děti? A začala jsem u
tolik kritizovaného školství. Budou ještě naši vnuci chodit do školy? Bude je
mít kdo učit, když už dnešní škola údajně vůbec nepřipravuje pro život. Budou
je tedy učit roboti? A kdo je třeba naučí vzájemné, mezilidské komunikaci?
No, ani jsem se
nemusela moc snažit a další impulsy pro podobné přemítání se hrnou jako lavina.
Možná by se podobné vize měly rovnou začít vyučovat v té naší současné
škole, aby vskutku na nějakou budoucnost připravovala.
Jenomže to by jistě zasáhla veřejnost, ministerstvo, ČŠI,
rodiče, odbory, média či nějaký nový ambiciózní politik. Minimálně
s názorem, že takovým uvažováním děti stresujeme a to není trendem
doby. Z toho plyne, že nějaké hnutí
rozbíječů strojů vlastně pořád existuje, jen v trochu více sofistikované
podobě, a že se na budoucnost stejně připravit neumíme. Nebo nechceme. Mnohem
jednodušší je chystat se na minulou válku. A pak se divit, že všichni zírají do
mobilů a nic pořádně neumí. Tedy pokud si to alespoň chceme přiznat.
Žádné komentáře:
Okomentovat