Do Varů

Kdo nebyl začátkem července ve Varech, jako by ani nebyl. Pravda, nejde o tvrzení všeobecné, platí jen pro určitou skupinu lidí. My ostatní patříme do množiny přihlížejících, existuje ovšem i množina přehlížejících, závidějících a nevnímajících. Festival je výjimečný i tím, že do skupiny účastníků se dostávají nejen filmaři a lidé označkovaní jako tzv. VIP, ale i tzv. baťůžkáři. Pro obě skupiny má festival neopakovatelné kouzlo. Pokud tam ale zamíříte a nepatříte ani do jedné množiny či jejích podmnožin, tak úplně si to neužijete. Tedy pokud hledíte z podobného úhlu jako já. Na stanování na louce nemám povahu (ani věk). Na fronty u pokladen nejen věk, ale ani trpělivost. Vydýchaný vzduch v kinosálech mi nedělá moc dobře. Všude mraky lidí na malém prostoru. Všechno předražené. Čtyři filmy během dne už nevydržím. Na večírky mě neužije a na ty vskutku exkluzivní mě ani nikdo nezve. Umu Thurman vidím lépe v televizi než zdálky jako šmouhu na červeném koberci zakrývanou ochrankou a paparazzi. Bartošku nevidím vůbec. Takže vlastně jediný efekt je ten, že můžeme říct, byli jsme tam. J. Je to zážitek, ne že ne. Vary jsou kouzelné městečko. Mají atmosféru. I bez festivalu. Ten je lepší v televizi, alespoň mně se tak zdá. V množině přihlížejících je totiž větší komfort než v množině účastnících se. A na filmy stejně budeme muset do Bio Oko, abychom si je v klidu vychutnali. Ale zase na druhu stranu, kdo by odolal nejet začátkem července do VarůJ?