Velikonoční Benátky

aneb cíl svátečního putování minulý týden. Balancování mezi peklem a rájem. Přijet do Benátek a putovat ke kostelu svatého Marka se doopravdy rovná peklu. Hlava na hlavě. Není divu, že Benátky se staly již jen městem turistickým, neb domácím turismus běžný život naprosto zničil. Jednak je tu permanentně narváno a jednak bydlení zde natolik podražilo, že se většina domorodců raději odstěhovala. A ti co vytrvali, ti se musí turistům vyhýbat, což lze, neboť jsme to zažili i my. Na druhu stranu je turismus živí, takže je to takové dvojsečné. Nicméně, pro mě osobně chvílemi děs a hrůza. Davy lidí mířící na náměstí svatého Marka, kde není k hnutí. Do kostela sv. Marka, který jsem si navíc představovala mnohem větší, fronta jako blázen. Stáli jsme 45 minut. Prolítnete kostel (také tedy nic moc) a mohli byste stát frontu znovu. Do dóžecího paláce, na věž a bůh ví kam ještě. Nestáli už jsme nikde. Našli jsme ty zapadlé uličky, kde bylo krásně, ticho a klid. To je ten ráj. Dvě strany jedné mince. Krásné a romantické Benátky. 
Ovšem zase: jízda gondolou za 80 euro za třicet minut je už nemravné, nikoli turismus.....??Myslím si tedy já. Pokračování Benátek příště...