Alternativní vzdělání

Jedna alternativní výuková metoda přišla s jakousi další kreativní myšlenkou, že pokud dětem dovolíme dělat jen to, co ony uznají za vhodné, zbavíme je balastu nesmyslných vědomostí, které zatěžují jejich mysl, a otevřeme jim tím cestu k jejich vrozeným zájmům a zálibám.

No, něco na tom je. Jenom nevím, jak by to mělo vypadat v praxi? Nechat děti vyrůstat jako dříví v lese? Nebo jim nabídnout, ať si vyberou, co by? Alternativci patrně měli na mysli oboje. Hlavně, aby se děti nestresovaly a nikde aby nezaznělo vulgární slovo povinnost. Je to takové trendy, když si uvědomíte, jaký je určující směr  v současné výchově.

Na druhou stranu existují i děti, které opravdu rostou jako dříví v lese, protože jinou volbu nemají, rodiče se o  ně nestarají ani nezajímají- takže vlastně naplňují vizi jedné z mnoha alternativních metod  výchovy- nevýchovy. To je ale diametrálně jiný úhel pohledu, kterým dnes nehledím.

   Také se lze samozřejmě ptát, zda do nevýchovy nezařadit i ono přehnané rozmazlování a umetání cestičky, ale to se do obrazu flexibilního přístupu ke vzdělání také moc nehodí. 

Musí vlastně vůbec ještě existovat nějaká povinnost školní docházky? Není lepší nechat všechno na rozhodnutí vesmíru?  Nahodilost má sice pár stinných stránek, ale také jednu nespornou výhodu. Nikdo není za nic zodpovědný a nikdo nic nemusí...

   Podle mého by bylo nejlepší, kdyby se vzdělání oficiálně zakázalo. Aby získalo punc něčeho nedovoleného. Nejlepší by bylo, kdyby zákaz odhlasoval parlament i senát jako formu zákona, protože zákony se u nás rády a často obcházejí. A nejde jen o ty nesmyslné novely, ale v podstatě o každou zákonnou povinnost, daněmi počínaje a konzumací alkoholu pod osmnáct konče. Jedna starší kolegyně mi vyprávěla, s jakou energií kdysi studenti vyhledávali zakázanou literaturu, kterou intenzivně konzumovali. Dnes je tatáž literatura volně dostupná a nikdo ji ve velkém nekonzumuje (samozřejmě, klasická čest výjimkámJ). Ona sama sice vkládá určitou naději do rodiny, ale v době dnešní vysoké rozvodovosti já zas tak velký optimista nejsem. Rozumím tomu ale i tak, že škola už nemá vůbec žádnou šanci.

No, napadlo by vás hledat spásu v nějakém urgentním zákazu? Zakazovat dneska přeci také není příliš košer….?

   Nelze ovšem vyloučit, že časem bude vzdělání opět určitou formou výlučnosti. Pokrok a vědomosti přeci vždycky najdou cestičku, jak se dostat k těm, co o ně stojí. Možná začnou vznikat vzdělanostní ghetta, do kterého proniknout nebude vůbec jednoduché. Otázka je, kolik bude zájemců a v jakém věkovém složení...? Byla bych rozhodně spíš pro mladší ročníky, protože co se v mládí naučíš….  I když dnes je někdy na první pohled vzdělávání některých mladých trochu nošení dříví do lesa, přesto na ně stále sázím.

Předpokládám, že příliš velká alternativa v tom zas tak zásadí roli hrát nebude, protože kvalitní vzdělání se buduje po malých stabilních krůčcích na pevném (nikoliv alternativním) a širokém základě.

Trochu potíž může být s informovaností veřejnosti.  Slogany typu „bez práce nejsou koláče“ či „ jen vytrvalou dřinou něčeho dosáhneš“ nejsou dnes nejvhodnější.  Víc se líbí třeba "s úsměvem jde všechno líp", což sice nelze vyvrátit, ale vzhledem k nastíněnému cíli ani potvrdit.

   Do dnešního trendu se prostě informace o nutnosti tvrdé a vytrvalé práce moc nehodí. Někteří to proto řeší jinak. Respektive neřeší to nijak. V tichosti si rozšiřují své vlastní obzory a užívají si darů poznání. Ve světě alternativních metod, trendů nevzdělanosti a vládnoucí nevýchovy tvoří ghetto už nyní.