Severská literatura, kde se nevraždí. Konečně. Finská
autorka se ke mně dostala více méně náhodou, ale o to víc mě oslovila. Příběh z domova
důchodců. Není to prostředí, které by evokovalo humor. A ejhle. Je tady, a jaký skvělý. I když hlavní
hrdinky vlastně domov důchodců opustí. Je tady totiž rekonstrukce, hluk a
rámus, stěhují se tedy pryč. Ó, jak tomu rozumím a nemusím být ani v domově
důchodců. Všudypřítomný hluk, rekonstrukce kam se podíváš a kdy si kdo
vzpomene, hrůza. Hrdiny příběhu to vnímají stejně a stěhují se do společného
bytu v Helsinkách. A autorka
popisuje jejich soužití, rozebírá otázky paliativní medicíny, eutanazie a
stáří. Skvěle. A nakonec dojde i na detektivku, když se stařenky rozhodnou
vypátrat, co se za protivnou rekonstrukcí vlastně skrývá. Minna Lindgrenová je
pro mě nová autorka, ale už se chystám na další její knihy. A do Finska vlastně
také. Ne sice za ní, ale tak nějak to všechno souzní:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat