Stáhneš mu čepici přes oči a zařveš: "Temno!"
Primitivní, leč účinné. Dobu temna máme jako temno zafixovanou dodnes.
Jenže, jako vždy, ono tomu bylo jinak.
Jak, na to jsme si pozvaly odborníka na slovo vzatého, pana profesora Jaroslava Čechuru, který tak s námi nejen oslavil svůj svátek, ale i nás provedl dobou pobělohorskou, tedy dobou temna.
A jak jinak než bravurně.
A temno je rázem jiné. Vždyť v reálu šlo o dobu barokní, plnou umění, poznání a pokroku. V neposlední řadě pak plnou zajímavých lidských osudů, životů, kde se, stejně jako u nás, střídaly dny sváteční s těmi všedními a že by žili v nějakém temnu si tehdejší lidé rozhodně nemysleli. Ostatně, co by se pak mělo říkat o současnosti?
Ale zpět k přednášce. Skvělá. Plno, podobně jako u pana profesora Čorneje. Téma výborné, přednášející ještě lepší. Atmosféra skvělá. A temno jako doba k životu? Asi jako každá jiná, různbarevná, rozhodně ne temná. Ostatně, on ani ten Jirásek ji tak temně nevykreslil, jen ho prostě zneužili. Ale to už tak v našich dějinách bývá. I proto máme Hovory, abychom mnohá a zažitá temna osvětlily. Třeba jako to včerejší, pobělohorské.Úžasné.
Žádné komentáře:
Okomentovat