pátek 9. října 2015

Zvířátka a petrovští

Bylo nebylo, za osmero horami a jednu hlubokou řekou, žila byla  spokojená zvířátka, která se v lesíku pečlivě starala o svoje mláďátka. Krmila je, učila je, lesní školka vzkvétala a rozrůstala se. Hajný byl starý dobrák, hezky se o svůj revír staral a všechno vypadalo naprosto idylicky. Jen medvěd, starý bručoun a pesimista, pořád mručel. „To nemůže dopadnout dobře, to bude někomu vadit, třeba těm hyenám od vedle, které si na nás brousí zuby…“
Nikdo mu ale nevěnoval moc pozornosti, protože medvědi přeci bručí pořád a v lesní školce bylo dobře a všichni zde byli spokojení. I divoká liščata, která pořád někoho pošťuchovala, nevychovaní divočáci, kteří pořád něco ohlodávali a vyrypovali, stejně jako zajíci, kteří nikdy nevydrželi na jednom místě. Hajný to s přehledem zvládal. Jeden vepř si ale pořád nedal říct, věčně něco ničil a i dobrák hajný z něho míval těžkou hlavu. Navíc ho neustále otravovaly hyeny, které škodily cíleně, takže hajný měl nervy na pochodu. Když mu pak úlisné prase sežralo zásoby pro všechna ostatní zvířátka, rozrylo půdu připravenou pro mladé stromky a ještě vniklo na sousední pozemek, kde sežralo všechny brambory, neovládl se a vystřelil. Pravda, jen do vzduchu, ale rozmazlený vepř se pěkně vyděsil.
„Co si to ten dědek dovoluje,“ zachrochtal a vzpomněl si na hyeny, které se nikterak netajily tím, že by do jejich prosperující lesní školky rády pronikly. Vylíčil jim, jak se hajný nechá snadno vyprovokovat a že takový správce lesa je snadný terč k odstranění, což hyeny bleskově využily.  I když vepře od jeho kroku zrazovala i rozverná liščata či neposední zajíci, čuník si prostě nedal říci. Navíc hyeny mu slíbily pěkně velký pytel žaludů, takže proč nevyužít situace. Společnými silami s hyenami hajného z lesa vyštípali.
Hyeny se tak dostaly do pohodlí lesní školky a na místo zkušeného a šikovného hajného přišel mladý myslivec, kterému byla nějaká lesní školka v podstatě ukradená. Šlo mu jen o to, stát se myslivcem. Zbytek s radostí nechal na hyenách.
 A lesní školka najednou začala chřadnout. Stále tu žila zvířátka, jen už nebyla spokojená. Pořád se trochu starali o svoje mláďátka, krmila, ale už je neučila. Proč také, když všechno stejně řídily hyeny. Lesní školka nevzkvétala a nerozrůstala se.  A pak zazvonil zvonec a pohádky je konec. I když, asi spíš balady, protože pohádky mívají, respektive mívaly, dobrý konec. Jo, časy se mění. A petrovští také…

Jen starý bručoun a pesimista, medvěd, měl pravdu, jako vždy. Protože tak to prostě v pohádkách i baladách chodí.

1 komentář:

  1. :-) :-) Proč jen je ve tvém vyprávění vidět tolik společného se skutečným životem...
    Pěkný víkend :-)
    Pavel

    OdpovědětVymazat