Prázdniny

Když ve škole vypuknou prázdniny, všichni se těší, že si odpočinou. Učitelům to ale nějak není umožněno. Pořád musí někomu vysvětlovat, jak je to možné, že mají zase prázdniny. Jedno, zda letní, které jsou v reálu sice dovolená, což ale nikoho nezajímá, či jarní, vánoční nebo právě probíhající podzimní. Vnímám sice jako eufemismus, říkat dvěma dnům volna prázdniny, ale veřejnost to tak má nastavené, masivně podporována zpravodajstvím, které národu v pauzách mezi zprávami o uprchlících bombasticky servíruje zprávu dne, že české školy mají zase prázdniny.

 Když tedy učitel (ka) vyjede někam na prázdniny, musí všude složitě objasňovat, proč není v práci. Ti, co nemají osvícené ředitele a do školy musí, protože prázdniny jsou přeci pro děti, zas musí stejně složitě, ne-li složitěji, vysvětlovat, proč tedy prázdniny nemají a co vlastně dělá učitel v prázdné škole?

   Učitelka na opravdové dovolené s sebou většinou musí mít někoho, kdo ani náznakem neprozradí, čím si vydělává na chléb náš vezdejší, a ji samotnou pak bude pečlivě kontrolovat, aby prostřednictvím zažitých návyků, tiků a nevědomých gest svou profesi neproflákla sama.

Když už se tak stane, protože v Čechách se jak známo nic neutají, musí trpělivě přitakávat společensky běžným frázím o tom, že ve školství se mají, když mají pořád volno, že by dotyčný chtěl také učit či že si to někdo umí zařídit, když si v práci hraje s dětmi a ještě k tomu má neustále prázdniny. Už dávno mě opustila snaha nějak smysluplně vysvětlovat svoje volné dny či na repliku, že by někdo chtěl také učit, mu nabídnout dvouhodinovou exkurzi do rozdivočelé šesté B. Naučila jsem se s výrazem hráče pokeru, který ostatně musím trénovat během výuky, laskavě přikyvovat a souhlasit s tím, že je to terno, pracovat ve škole, když tam jsou pořád jen prázdniny. Nijak se ani nepozastavuji nad tím, že mi to sdělují jedinci v dopoledních hodinách, kdyby tedy podle všech měřítek patrně měli být v práci, protože oni prázdniny nemají. Ale mají dovolenou, co jim také zbývá, když ty děti mají pořád volno!

Polknu informaci, že když bych chtěla jet s vlastními dětmi třeba na hory v jiný termínu, než v oficiální prázdniny, patrně dovolenou nedostanu, ale to bych jen zbytečně dráždila hada bosou nohou.

Když absolvuji veškerou kritiku neskutečného školního volna, dostane se mi výtky, že v listopadu máme volno zase. Na nesmělou připomínku, že jde o státní svátek, kdy mají volno všichni, protistrana většinou nereaguje.

Kam to české školství spěje, když má pořád volno?

Učitelé (tedy ti, kteří o prázdninách nevydělávají) proto musí na svůj odpočinek mířit většinou inkognito. Protože letní prázdniny jim ještě veřejnost pod nátlakem odpustí, ale ty ostatní většinou ne. I když, jak bylo již výše sděleno, letní prázdniny jsou dovolená. A nějak si neumím představit, že by se nějaké jiné profesi vytýkalo volno slovy:

 „Vy už zase máte dovolenou?“

    Nu, podzimní prázdniny opravdu dovolenou neznamenají, většinou ani prázdniny, protože ty by měly z podstaty věci znamenat prázdno.  A to dva dny volna v podzimním školním sprintu škola opravdu nenabízí.

Přesto, i tak, zase jsou prázdniny. To se tak někdo má, že má pořád volno…