Když jsem kdysi dávno byla na mega dějepisné soutěži, ocitla
jsem se vlastně takřka mezi samými muži- historiky. Ne, že bych si stěžovala,
naopak. Byli to veskrze mladí pohlední mužové, chytří, charismatičtí. Oko jsem
si spravila, společnosti si náležitě užila. Zejména po tradičním školním
babinci jde o příjemné osvěžení. Leč v této souvislosti mě napadlo, jestli
vlastně ta historie tedy není víc mužská záležitost? I týmy soutěžících byly převážně chlapecké,
sem tam byla dívka ve skupině, ale ryze dámské seskupení, tedy ženstvo, bylo
mezi mužstvy jen jedno jediné. Že by ženy či děvčata dějiny až tak nezajímaly?
Či zda by muži v historii viděli jakousi analogii vzrušující milenky,
kterou nikdy zcela neovládnou? No, to je příliš divoký příměr, navíc není zcela
můj, jen tak se mi vloudil do klávesnice. Podstata je vlastně taková nijaká,
nenese žádnou pointu, jen mě napadlo, jestli se vlastně nevěnuji chlapské práci?
Stejný pocit měla při dialogu s tímto "nosným" tématem i kolegyně
vystudovavší matfyz.
"My vlastně děláme mužskou práci?"
Ale jen ty základy, protože do výšin nás páni docenti moc nechtějí. Neříkám, že vůbec, jsou ženy historičky i jako docentky, doktorky či profesorky, ale většina těchto pozic je obsazena muži. I na historické soutěži tomu tak bylo, sice ne deklarovaně, leč dalo se to statisticky vyčíst.
Ženy (historičky) opravovaly ty desítky odpovědí a muži (historici) pak slavnostně prezentovali výsledky své historické práce. A smetanu slízli samozřejmě oni, protože je to přeci dřina, taková soutěž:-). Nechci to prezentovat jako nějaké ublížení. Ostatně, ani se ublížená necítím, spíš pobavená. Jak to v té naší společnosti funguje...Přes všechna silná prohlášení a deklamace, prostě pořád patriotismus. Stačí porovnat výše příjmů ve srovnatelných oblastech, ale to už bych se zase dostala na tenký led a tam dneska nechci. Chci zůstat v bezpečných vodách dějepisných a jen tak mimochodem říct, že historici se cítí být ženám historičkám nadřazeni, ač o tom nemluví. Je to prostě tak. Prostě to tak mají. Což je smutná historická realita.
Přesto mám historii ráda, což je takový historický paradox:-)
"My vlastně děláme mužskou práci?"
Ale jen ty základy, protože do výšin nás páni docenti moc nechtějí. Neříkám, že vůbec, jsou ženy historičky i jako docentky, doktorky či profesorky, ale většina těchto pozic je obsazena muži. I na historické soutěži tomu tak bylo, sice ne deklarovaně, leč dalo se to statisticky vyčíst.
Ženy (historičky) opravovaly ty desítky odpovědí a muži (historici) pak slavnostně prezentovali výsledky své historické práce. A smetanu slízli samozřejmě oni, protože je to přeci dřina, taková soutěž:-). Nechci to prezentovat jako nějaké ublížení. Ostatně, ani se ublížená necítím, spíš pobavená. Jak to v té naší společnosti funguje...Přes všechna silná prohlášení a deklamace, prostě pořád patriotismus. Stačí porovnat výše příjmů ve srovnatelných oblastech, ale to už bych se zase dostala na tenký led a tam dneska nechci. Chci zůstat v bezpečných vodách dějepisných a jen tak mimochodem říct, že historici se cítí být ženám historičkám nadřazeni, ač o tom nemluví. Je to prostě tak. Prostě to tak mají. Což je smutná historická realita.
Přesto mám historii ráda, což je takový historický paradox:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat