Poslední tečka za rukopisy

Letní čtení zatím převážně věnuji Miloši Urbanovi. Nějak mám náladu na jeho starou Prahu, mystiku, působ vyprávění. Tak si opakuji dávno přečtené knížky, ve kterých znovu objevuji jednak kouzlo a jednak zase něco nového. Nově mě nadchla Prague Piccola, vrátila jsem se k Lordu Mordovi a si zopákla Semikostelí. Spolu s nedávnou Přišla z moře je to zajímavý koktejl, který mě hodně baví. I další kniha je tedy Urbanova, tentokrát asi hodně stará, je to Poslední tečka za rukopisy. Je zvláštní, že jsem ji asi četla,ale paměť slábne, tak je to pro mě zase jako novinka. A zajímavá.Taková směs mystifikace a faktů, že se jeden neví, co je pravda a co ne. Je to svěží a příjemné čtení, které zajímavě kombinuje možné i nemožné a hlavně baví. Jeden by neřekl, že jde o prvotinu, které už je tolik let. Dobrý příběh.