Pokrok nebo regrese

    K mé představě letní dovolené patří kromě nicnedělání a povalování se u moře neodmyslitelně i kniha. Bývaly doby, kdy jsem v kufru vláčela tolik knih, že bych dnes za zpřísněných letištních pravidel jistě překročila povolený váhový limitJ.

Přesto samozřejmě i dnes knihy letí za hranice všedních dnů s námi a dostane se jim zde poctivé konzumace.

 S papírovou knihou v ruce na břehu moře či u bazénu se ovšem pozvolna stáváme ojedinělými exempláři, které se v podstatě mění v exoty. Taková novodobá ProměnaJ.

Pro relaxaci již převážně slouží technika. Napříč generacemi.

Samozřejmě, většinou bez ohledu na nějaké okolí, jak je trendem současnosti, takže mnohé mobily vyhrávají na celé kolo. Nějaká sluchátka či ztlumená hudba zjevně není potřeba.

Ti, co neholdují muzice, pak do toho věčně civí. Na lehátku, v bazénu (je nutno odeslat několik selfies, samozřejmě), v moři, v restauraci.

 Obzvlášť pikantní pro můj sžíravý úhel pohledu jsou ty dvojice, patrně zamilované, což lze odhadnout nikoli ze vzájemných doteků a zamilovaných pohledů, ale ze stejné barvy či typu mobilu, protože sedí u stolu a každý zírá na svůj monitor.  Že jim číšník donesl nějaké jídlo, vnímají jen tak mimochodem a po americkém způsobu (jen vidličkou) namátkově cosi polykají a přitom napjatě sledují svůj mobilní přístroj.

Abych této pokrokové skupině třeba nekřivdila, oni i čtou. Samozřejmě na čtečce, což prý je efektivnější čili pokrokové. Budiž…..

   Když jsem si tedy při nekonečném čekání na zpožděné letadlo vyndala opravdovou knihu pro ukrácení dlouhé chvíle, mohla jsem směle suplovat muzeální kousek. Někteří dokonce pozvedli oči od svých digitálních her a několik vteřin udiveně zkoumali, cože to vlastně vidí. Vzápětí už zase zabořili oči do svých přístrojů, protože co kdyby jim za tu chvíli ve virtuálním světě něco zásadního uteklo?  Všichni (většina) tak sedí nad svým přístrojem, zírají do něho nebo mlátí do klávesnice, k tomu jim duní muzika. Nemluví spolu, nevypráví si, jsou on line…J.