Letní výlet za hranice všedních dnů mířil tentokrát na můj
oblíbený řecký ostrov, Rhodos. Odjížděli jsme se symbolickou třináctkou
v zádech a kořenil nám ji klasický letní přívalový déšť. Nesmělo chybět
zpoždění letadla, protože to bychom se necítili ani jako v Čechách, kdyby
vše fungovalo podle plánů. Nicméně, nakonec jsme se do letadla dostali a
chystáme se k odletu. Dlouhé čekání se zjevně nelíbilo jakémusi
cestujícímu miminu, protože řvalo jako tur. Maminka, která to považovala za
velmi roztomilé, jak se ten její drobek má k světu, se víc věnovala
nějakému bulvárnímu tisku, který v letadle rozdávali, než uklidňování
dítěte samotného, které vydrželo řvát velmi dlouho. Jako člověku, který je
zásadním odpůrcem toho, aby takto malé dětičky někam lítaly, to v podstatě
dalo za pravdu. Nelze samozřejmě nic říct, neb nyní je v módě být děsně
friendly ke všem dětem, jedno, zda už nevychovaným či řvoucím prostě proto, že
se tímto způsobem cestování zásadně narušuje jejich biorytmus. Minimálně do tří
let by děti tak daleko jezdit (létat) neměly, myslím si já. Ovšem, asi jsem
v tomto ojedinělá, však jsem také zaťala zuby a vydržela. Turbulence
naštěstí řvoucího drobka uspaly a tak jsme v klidu docestovali. Rhodos nás sice přivítal za tmy, ale vřele.
Začátek tedy zdárně za námi a můžeme skvěle dovolenkovat....J.
Žádné komentáře:
Okomentovat