Plán

 Docela obdivuji lidí, kteří umí vytvořit jasný a přehledný plán. Ví, co budou kdy a jak dělat, kdy kde budou a nač se mají připravit.

 Sama se víc řídím jen jakousi konturou, určitou představou.  Zřejmě proto také občas uvíznu ve slepé uličce, ze které je třeba vycouvat a vrátit se někam na zamlženou trasu. Neumím žít v chaosu a úplné nahodilosti, to zase ne, leč také nejsem detailista, puntičkář a plánovač, což mi někdy chybí.  
  Chtěla bych vědět, jak přesně využít každou minutu, co bude zítra ve dvě a za týden v pět. Lidé, kteří toto umí, jsou většinou dynamičtí a plni energie.Někdy ale, jak jsem s úžasem zjistila, dokáže být tato jejich vlastnost pro okolí pěkně deprimující a vyčerpávající.

 Občas si to plánování trénuji. Jako že si vytvořím jakýsi itinerář a pak se snažím podle něho fungovat. Určitý problém mi dělá, jak do akčního plánu zahrnout relaxaci, náhodný impuls či můj současný stav, kdy po skončení školního roku jen tupě zírám a apaticky vykonávám základní životní funkce?  
Začínala jsem shromažďovat body určené k výkonu v letošním létě a zdálo se, že určitá rámcová představa už se rýsuje. Tedy do okamžiku, než mi do neobvyklé aktivity vstoupilo racio, které mě vrátilo nohama na zem.  Naplánovat nešly ani pětiletky J,natož pak prvek tak variabilní, jako vlastní budoucnost. Když přichází doba plánování a vytváření pevných záchytných bodů, nejde mi to tak jednoznačně a neochvějně jako některým jiným jedincům. 
A nenaučila jsem se to ani s postupujícím věkem. Vždycky mi převládne prvek náhody, impulsu či apatického: "to nějak dopadne".

  Zkoušela jsem alespoň tréninkově naplánovat letní prázdniny. Nějaké konkrétní body tam samozřejmě jsou, ale je docela dobře možné, že třeba zatím pevně naplánovaný let malým letadlem (taková kapka adrenalinu pro letošní léto) bude několikrát odložen kvůli počasí, takže veškeré plánování je stejně k ničemu.

    Podobně variabilní je jistě i klasická dovolená, nebo cokoliv jiného pevně naplánovaného. 
   Může za to povaha či přístup k životu nebo je to jen otázka velkorysosti? To se asi nedá říct. Dobrat se jednotné definice v tomto případě prostě nejde. Každý to má jinak a docílit něčeho, co člověku není vlastní, asi prostě nejde. Přesto se o to někdy pokouším. Dobře totiž vím, že mít plán je dneska velmi důležité. Trochu se mi sice neslučuje s dalším módním požadavkem, být kreativní a flexibilní, ale zjevně to nějak s dobou souvisí.

   Podle mých zkušeností to život skutečně trochu usnadňuje.  Každý v podstatě nějaký plán má.  Zda dojde naplnění či nikoli už asi nikdo neřeší.

Už mě i napadlo, zda nejde o nějakou zaostalost či ustrnutí ve starých časech, když neumím příliš plánovat a třeba netuším, co smysluplně odpovídat na otázku: 
„Co plánuješ na víkend? Co na dovolenou?“

   Třeba neumím přemýšlet v současných dimenzích. Vlastně se mi to někteří trochu pokoušeli podsunout. Jenomže pak jsem si naplánovala, že mi to bude prostě jedno. A ono to docela funguje. Je to takový uvolňující plánJ.

I když pár pevných bodů na léto existuje. Třeba to letadlo. Jenže jak plánuji celé léto, to prostě pořád neumím odpovědět. Prostě, tak nějak….

Povíme si na konci létaJ. Jak byl splněn plánJ.