Jak na věc?

   Už dlouho pátrám po mezníku, který přinesl onen zlom vedoucí k všeobecné povrchnosti či americkému keep smiling provázeného úsměvem a absolutním nezájem o to, co říkáte.  Dobrat se spouštěcího momentu není nijak snadné. Ono je to totiž dnes velmi populární, všechno se balí do pozlátek neformálnosti, všeobjímající tolerance a spousty rádoby snadných řešení, místo aby se zamyslelo nad tím, jak se dostat k podstatě věci.  Když nehodláte být americky happy a cool nebo hezky česky pokrytečtí, nemůžete být dnešními módními trendy akceptovatelní. Můžete být maximálně tak udivení. Nebo i rozčarovaní, ale to je asi tak vše, co můžeteJ.

    Vlastně jsem k podobnému prozření dospěla už dávno, leč celek tvoří detaily a těch tedy nyní výrazně přibývá. Ovšem zase mohu říci, že mě lavina podobných excesů povrchnosti v podstatě už opravdu nemůže překvapit.  Nebo spíš zaskočit, protože diví se člověk pořád.

   V jisté fázi společenského vývoje totiž hrozí reálné nebezpečí, že najednou máte pocit nehezkého deja vu. K tomu, aby se jeden nezbláznil, nepomáhají legální návykové látky ani regulérní apatie. Spirálu negativních dojmů může zbrzdit snad jedině hroší kůže.  Nevěřila jsem, jak úžasnou pomůckou taková fiktivní pomůcka je. Otřesete se, všechno po vás steče a jde se dál. Mimochodem, se zdravým rozumem a srovnanými čakramiJ.

   Někdy přitom ale ani hroší kůže nestačí. Pak už musí nastoupit rezignace. Stačí trochu víc negativních impulsů a je to. Dochází mi to při sledování současné mezinárodní scény, naší politiky či chování lidí v kolektivu v nestandardních podmínkách.  Takový guláš dovede způsobit pěkné žaludeční problémy, neřku-li neurózy.

  A najednou mě trklo, že třeba určitá nirvána či trvalý pobyt v bezpečné výšce „nad věcí“ má samozřejmě něco do sebe.  Patrně dělám velkou chybu, když očekávám určitou serióznost či snad snahu dělat věci tak, jak se mají. Kdyby veškeré „baroko pro oko“ náhle spadlo, asi bychom se divili hromadně. Proto je lépe hromadně poletovat nad věcí a nad nešvary se nejen nerozčilovat, ale hlavně si je nepřipouštětJ.

   Neuvěřitelné, jak moc to funguje.  Úplně se mi třeba přestala svírat krajina kolem žaludku, protože mizela drtivá pěst všudypřítomného stresu.  Pravda, není to jednoduché, člověk se podobné přístupy musí pracně učit, ale každý pokrok v tomto směru je velmi vítaný.

   Abyste rozuměli, já nechci naznačit, že všeříkajícím lékem je jakýsi nezájem o vše kolem. Jen připomínám, jak trendy vládnou dnešku a jak se s nimi dá bojovat. Nebo jim alespoň čelit. Vaše nároky na kvalitu se sice rapidně sníží a zároveň se zredukuje i míra rozladění. Kde nic není ani smrt nebere, jinými slovy, když už nic nečekáte, nemůžete být zklamáni. Maximálně tak udiveniJ. Myslím, že jak se život i dějiny pohybují v sinusoidě, jsme teď někde na sešupu. Co se týká úrovně vzdělání, schopnosti empatie či soucitu zcela určitě.  

  Ale zase k tomu můžeme přistupovat jako kdysi Díogenés, který když se drásal do kopce, tak jásal, protože věděl, že zase přijde čas a půjde pohodlně dolů…..

 Takže se můžeme s úsměvem těšit na to, že se všechno v dobré obrátí. Těším se na ten zlom, který hodlám bedlivě hlídat,abych pak po něm nemusela zdlouhavě pátratJJ