Nikoliv můj, samozřejmě. I když určitou souvislost se mnou má. Tato květina se dobu nacházela v našem pražském bytě. Trpěla. Umírala.
Nemám totiž zelené ruce a ač květiny miluji, pěstovat je neumím. I tato rostlinka to poznala na vlastní kůži. Zemřela. Alespoň já jsem to tak dešifrovala a kytka byla připravena k transportu do kontejneru. V tom se, jako deus ex maxina, objevila moje maminka. Nabídla pomocnou ruku. Ne mně, samozřejmě. Mě označila za tyrana a katana všeho zeleného.
Pomoc nabídla mrtvé květině.
Na otázku, jak chce vzkřísit zemřelé, ani neodpověděla. Prostě ji odvezla k sobě.
A kytka ožila. A žije. I kvete. Je šťastná a spokojená.
A musím sebekriticky konstatovat, že ji na ozdravný pobyt na venkov následovala celá řada jejích kolegyň. A všechny se zázračně vzpamatovaly a radostně kvetou,rostou, rozmnožují se..... Mám z toho radost, samozřejmě. Jen se obávám, že v Praze nakonec budeme mít jen samé umělé květiny. Případně kaktusy. I když, kdoví, zda by u nás nezhynul i odolný sukulent.
Když i zmijovec (dle názvu drsná kytka) měl v Praze potíže a u maminky kvete....
Takto:-)
nééé jen umělé kytky ne :o))) zmijovec je parádní...ach ty maminky :oD
OdpovědětVymazatŠikovná maminka:))
OdpovědětVymazatCo se týká neúspěchů v pěstování pokojovek, mohla bych vyprávět.., troufám si už jen na ty sukulenty:). Dcera, která jde úspěšně v mých šlépějích, dostala před pár lety od jedné dobré duše malou bonsaj. No dopadlo to jak muselo, ač jsme se snažily a pečovaly o ni jak to nejlépe šlo, bonsaj chřadla.. Před úplnou zkázou ji zachránila kamarádka. Daří se jí výborně-bonsai:)
Gratuluji, ale varuji zmijovec zrovna nevoní. Ale vypadá krásně.
OdpovědětVymazatDěkuji. Již jsme zjistili:-). Ale kvete venku, tam to vydržíme.
VymazatHezký večer:-)