Ač učitelky většinou na konci roku do Bohnic oprávněně
patří, my jsme tam dnes vyrazili na exkurzi. Do protialkoholní léčebny. Poučné
pro obě strany. Úspěšně jsme se
sešli v čase, kdy slunce ještě
nepražilo a bohnický park nabízel příjemnou poklidnou procházku.
Začátek byl,pravda, trochu expresivní, paní na vrátnici nás důrazně požádala, ať neplašíme na zemi stojícího holuba, že si pro něj přijedou. Tím mě trochu vyvedla z míry, ale měla klíče, tak jsem se kapku uklidnila. Pointa byla taková, že holuba údajně kdosi oslepil a ona čekala na záchranku pro zvířata.
Nu, antré skutečně parádní.
Pak už ale dorazila naše paní terapeutka a zavedla nás do léčebného pavilonu. Areál vskutku evokuje klid a léčebné ticho. Detox asi takovým rájem na zemi nebude, ale ten jsme nenavštívili Šli jsme dál. Cestou mi paní vysvětlila, že běžně tradovaný fakt,že učitelky zde mají svůj pavilon, je mýtus a nic takového tady není. Škoda.
Protialkoholní oddělení ovšem ano. A tam jsme také mířili. Na takovou improvizovanou terapii, respektive tři ženy, které se zde léčí, se uvolily vyprávět nám svůj příběh. Žasla jsem já, žasli moji studenti. Silné, syrové příběhy, ovšem podbarvené vůli se se závislostí porvat a zvítězit na ní. Je to ovšem běh na dlouhou trať, jak potvrdila paní, léčící se zde opakovaně.
Půl den na léčebně měl podle mého mínění mnohem větší efekt než rok nějaké teorie. Alespoň mně se tak zdálo, děti odcházely plné dojmů a pocitů. Já samozřejmě též. Je třeba to urovnat a vstřebat. A doufat, že ve zdejších prostorách s podobným problémem neskončíme, byť údajně je to ruk cuk. Jeden prostě nikdy neví, jak ho život semele. Není to jen alkohol, jsou to léky, tráva, tvrdé drogy. Prostě závislost. A závislost je nemoc, se kterou se těžko bojuje. Jako chřipku ji prostě nevyležíte. Nu, výlet do Bohnic stál opravdu za to.
Začátek byl,pravda, trochu expresivní, paní na vrátnici nás důrazně požádala, ať neplašíme na zemi stojícího holuba, že si pro něj přijedou. Tím mě trochu vyvedla z míry, ale měla klíče, tak jsem se kapku uklidnila. Pointa byla taková, že holuba údajně kdosi oslepil a ona čekala na záchranku pro zvířata.
Nu, antré skutečně parádní.
Pak už ale dorazila naše paní terapeutka a zavedla nás do léčebného pavilonu. Areál vskutku evokuje klid a léčebné ticho. Detox asi takovým rájem na zemi nebude, ale ten jsme nenavštívili Šli jsme dál. Cestou mi paní vysvětlila, že běžně tradovaný fakt,že učitelky zde mají svůj pavilon, je mýtus a nic takového tady není. Škoda.
Protialkoholní oddělení ovšem ano. A tam jsme také mířili. Na takovou improvizovanou terapii, respektive tři ženy, které se zde léčí, se uvolily vyprávět nám svůj příběh. Žasla jsem já, žasli moji studenti. Silné, syrové příběhy, ovšem podbarvené vůli se se závislostí porvat a zvítězit na ní. Je to ovšem běh na dlouhou trať, jak potvrdila paní, léčící se zde opakovaně.
Půl den na léčebně měl podle mého mínění mnohem větší efekt než rok nějaké teorie. Alespoň mně se tak zdálo, děti odcházely plné dojmů a pocitů. Já samozřejmě též. Je třeba to urovnat a vstřebat. A doufat, že ve zdejších prostorách s podobným problémem neskončíme, byť údajně je to ruk cuk. Jeden prostě nikdy neví, jak ho život semele. Není to jen alkohol, jsou to léky, tráva, tvrdé drogy. Prostě závislost. A závislost je nemoc, se kterou se těžko bojuje. Jako chřipku ji prostě nevyležíte. Nu, výlet do Bohnic stál opravdu za to.
To mohlo být super. Takové akce mám ráda.
OdpovědětVymazatZajímavé místo pro exkurzi !
OdpovědětVymazatMyslím, že pro studenty velmi prospěšné v dnešní době !
POCTENIPOSPOLU
OdpovědětVymazatHezký sloh, jako tady všechno, ale co by z takového výletu vytěžil třeba Grossman a Šimek...
Holt nejsem ani Šimek ani Grossman. Ovšem tito pánové by zcela jistě nekomunikovali anonymně. Nu,to je ten koloběh života. Byly prostě ve všech oblastech lepší než my.
OdpovědětVymazatMilá Jitko,
OdpovědětVymazatNarazil jsem na Tebe náhodou, ale zajímáš mě, a i když se to nezdá jsem na Tvé straně. Obdivuji Tvoji inteligenci a výdrž v práci i v pravidelném psaní skoro do prázdna. V příspěvku o Bohnicích jsem se ale třeba nedozvěděl jaký je vztah samotné autorky k alkoholu a jiným návykovým látkám, a k pokušitelům a podivínům, v zajetí i volné přírodě.
Nu. přestože stále nevím, s kým mám tu čest, je zde příliš mnoho dotazů. Můj vztah k alkoholu, návykovým látkám, pokušitelům či podivínům, či k životu v zajetí či na svobodě je jistě řada zajímavých témat, které se v budoucnu mohou objevit jako motivy mého pravidelného psaní do prázdna. Jsou to hezké nápady, takže díky za náměty:-)
OdpovědětVymazat