…..nikoli nemocí,ale písemek.
Nastalo zkouškové
období a finiš ke konci školního roku. Pravda, vize prázdnin na konci maratonu dodává určitou dávku energie,ale
stávajícího zkouškového období se děsí nejen studenti, jak se všeobecně
myslí,ale i kantoři. A s postupujícím věkem čím dál víc. Nastává jednak
fáze opravování nikdy nekončících písemek, jednak dohadování, kdy si kdo ten
který test napíše, neb řada dětí hromadně
odjíždí na dovolené, které jsou výrazně levnější než o prázdninách. Neprůstřelný
argument J! Takže
vypuká tak zvaný blázinec na konci školního roku. A když už melete z posledního,
je těžké se přinutit k soustavnému opravování. Takže jsem na tom stejně
jako děti. Odkládám to. Převážím je z domova
do školy a ze školy domů. A zas a znova. Pořád je tisíc důležitějších věcí,
které je třeba udělat. Pravdou je, že
bych v nynější době mohla využít čas, který vzniká cestou domů. Praha je
zasekaná den ode dne víc a více, dole v Holešovicích se vytváří špunt,
který překonáte jedině tehdy, když vlastníte vznášedlo či určitou dravost, díky
které se protáhnete všemi možnými zákazy, které tady vyrostly jako houby po
dešti J.
Pokud to nemáte, tvrdnete taky přibližně tak hodinu plodného času. To bych asi
něco opravila. Místo toho se ale člověk
musí snažit udržet nervy na uzdě či sledovat, aby ho někdo nesrazil do Vltavy. Ta
sice klesá, ovšem doprava houstne. Desetiminutová cesta se rázem mění v hodinovou.
Nu, to je ale zase jiné téma. Písemky tam neopravím, jen je přenesu z bodu
A do bodu B. Takže nakonec se to nakupí na víkend, kdy máte doma dvě hory.
Nevyžehlené prádlo a neopravené písemky.
Ani jedna činnost nepatří k těm oblíbeným. Začít ale musím
písemkami, jelikož žehlím vždy „na frankovku“ J
a to by se s opravou, a mnohdy i luštěním nečitelných rukopisů ,moc
neshodovalo. Tudíž dnes je opět přenáším, zase pro změnu domů. Žádný skřítek mi
je zatím tajně neopravil. Ani když vidí
moji únavovou úchylku, že jednu opravím, spočítám zbývající. Opravím další a
zase počítám…..:-) Prostě na hlavu. To už by nějakého domácího či školního
skřítka mohlo trknout, ale asi si dělám marné naděje. Budu muset tasit vlastní červenou... J.
O víkendu zas bude pršet, tak se bude opravovat. Pořád
lepší, než opravovat vodou zničený dům.
Jdu na to...J
Jestli vás to utěší, tak rekordmeny jsou profesoři ve škole mé dcery. Většinou čeká na opravenou písemku tak měsíc. Na to, že příští týden maturuje, ještě nemá písemky z dubna. Už asi nebudou, počítám :-)
OdpovědětVymazatNo,skoro jsem ráda, že v tom nejsem sama:-), i když chápu studenty, že je to pro ně také nepříjemné, čekat na opravu. Já si dávám týden maximálně, pak už stejně všichni zapomenou, oč šlo. Tak Vaší dceři přeji, aby zdárně odmaturovala ( a i ty písemky třeba budou:-))
OdpovědětVymazat