pátek 7. června 2013

Přenašečka

…..nikoli nemocí,ale písemek.
  Nastalo zkouškové období a finiš ke konci školního roku. Pravda, vize prázdnin na konci  maratonu dodává určitou dávku energie,ale stávajícího zkouškového období se děsí nejen studenti, jak se všeobecně myslí,ale i kantoři. A s postupujícím věkem čím dál víc. Nastává jednak fáze opravování nikdy nekončících písemek, jednak dohadování, kdy si kdo ten který test  napíše, neb řada dětí hromadně odjíždí na dovolené, které jsou výrazně levnější než o prázdninách. Neprůstřelný argument J! Takže vypuká tak zvaný blázinec na konci školního roku. A když už melete z posledního, je těžké se přinutit k soustavnému opravování. Takže jsem na tom stejně jako děti. Odkládám to.  Převážím je z domova do školy a ze školy domů. A zas a znova. Pořád je tisíc důležitějších věcí, které je třeba udělat.  Pravdou je, že bych v nynější době mohla využít čas, který vzniká cestou domů. Praha je zasekaná den ode dne víc a více, dole v Holešovicích se vytváří špunt, který překonáte jedině tehdy, když vlastníte vznášedlo či určitou dravost, díky které se protáhnete všemi možnými zákazy, které tady vyrostly jako houby po dešti J. Pokud to nemáte, tvrdnete taky přibližně tak hodinu plodného času. To bych asi něco opravila. Místo toho se ale  člověk musí snažit udržet nervy na uzdě či sledovat, aby ho někdo nesrazil do Vltavy. Ta sice klesá, ovšem doprava houstne. Desetiminutová cesta se rázem mění v hodinovou. Nu, to je ale zase jiné téma. Písemky tam neopravím, jen je přenesu z bodu A do bodu B. Takže nakonec se to nakupí na víkend, kdy máte doma dvě hory. Nevyžehlené prádlo a neopravené písemky.  Ani jedna činnost nepatří k těm oblíbeným. Začít ale musím písemkami, jelikož žehlím vždy „na frankovkuJ a to by se s opravou, a mnohdy i luštěním nečitelných rukopisů ,moc neshodovalo. Tudíž dnes je opět přenáším, zase pro změnu domů. Žádný skřítek mi je zatím tajně neopravil.  Ani když vidí moji únavovou úchylku, že jednu opravím, spočítám zbývající. Opravím další a zase počítám…..:-) Prostě na hlavu. To už by nějakého domácího či školního skřítka mohlo trknout, ale asi si dělám marné naděje.  Budu muset tasit vlastní červenou... J.

O víkendu zas bude pršet, tak se bude opravovat. Pořád lepší, než opravovat vodou zničený dům.  Jdu na to...J

2 komentáře:

  1. Jestli vás to utěší, tak rekordmeny jsou profesoři ve škole mé dcery. Většinou čeká na opravenou písemku tak měsíc. Na to, že příští týden maturuje, ještě nemá písemky z dubna. Už asi nebudou, počítám :-)

    OdpovědětVymazat
  2. No,skoro jsem ráda, že v tom nejsem sama:-), i když chápu studenty, že je to pro ně také nepříjemné, čekat na opravu. Já si dávám týden maximálně, pak už stejně všichni zapomenou, oč šlo. Tak Vaší dceři přeji, aby zdárně odmaturovala ( a i ty písemky třeba budou:-))

    OdpovědětVymazat