pátek 14. června 2013

Jak se žilo za císaře pána

Duše monarchisty jásá, když se mu nabídne možnost ponořit se do časů Františka Josefa, doby klidné, vznešené a tajuplné. Alespoň tak si ji my, monarchisté představujeme, respektive asi idealizujeme, ale nějaké ideály jeden mít musí. 
Skoro jsem ji prošvihla,ale jelikož byla pro velký zájem prodloužena, s jazykem na vestě stíhám.
 A byl to zážitek. Navíc jsem ráda, že nakonec nedošla realizace myšlenka vyrazit tam s dětmi, přeci jen si to člověk samotný více vychutná. Nemusí se dohadovat s těmi,které to nebaví, nemusí mít oči na sťopkách a nervy na pochodu,neb nikdy není jisté, kdy si kdo z řad rozpustilého studentstva vzpomene něco rozbít či minimálně přesunout z bodu a do bodu b. Nemusí hlídat čas a v klidu se lze nořit do časů c. a k. 
Navíc jsem zjistila, že některé exponáty jsme kdysi měli i doma a možná by se někde na půdě i ledacos našlo. 
Výprava do času monarchie v Národním muzeu stojí za to. Mě alespoň potěšila, zklidnila a v podstatě i zvedla náladu. Prostě není nad monarchiiJ

2 komentáře:

  1. Díky za upomínku. Ještě jsem se na c. a k. nedostal. Snad to do konce června vyjde. Mám tyto “ponory“ do historie rád, i když si ji nikterak neidealizuji:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ráda jsem Vás inspirovala:-) příjemný ponor Vám přeji

    OdpovědětVymazat