Česká společnost je v podstatě dostatečně tolerantní a liberální. Možná i proto moc nezvládá výchovu. Přesněji řečeno, výchovu mužů. Napadlo mě to v okamžiku, kdy Martin Stropnický, ještě coby velvyslanec ve Vatikánu, někde prohlásil, že v Itálii by se na veřejnosti nevymočil ani bezdomovec, zatímco u nás klidně svým potřebám uleví na veřejnosti i muž v obleku. Vzpomněla jsem si na to nedávno, kdy jsem v odpolední dopravní špičce stála na červené vedle letenské Billy, kde to zrovna přišlo na jednoho, od pohledu seriozního pána, který se neohlížel ani na vedle stojící kolonu ani na procházející školku. Prostě se mu chce, tak co? Byť mě to kapku znechutilo, říkám si, že není se čemu divit. Když totiž po městě pozoruji maminky, jak laskavě (někdy i méně laskavěJ) poňoukají své chlapečky, ať si odskočí, kde je zrovna napadne, je jasné, že jsme si to vychovaly osobněJ. Na školním výletě, kde jsme se setkaly se skupinou akčních matek, jsme se dokonce dostaly s jednou do křížku,J a to v okamžiku, kdy nám její chlapeček už močil takřka na hlavu. Nějak nemohla pochopit argument, že by snad mohla hocha vzít alespoň trochu do ústraní. Proč, vždyť je to kluk! Na takovou logiku se ovšem těžko hledá odpověď. Ovšem poskytuje celkem jasné vysvětlení bezprostřednosti mužské populace v této poměrně intimní otázce. Pamatuji si, jak mě kdysi podobné situace přiváděly do rozpaků. Projít kolem takového pána se mi nechtělo, zdravit ho vzhledem k probíhající situaci bylo poměrně neobvyklé, a vyhnout se třeba nebylo kam.
Dnes už se nikterak nežinýruji a většinou si neodpustím jedovatý komentář, že by snad bylo vhodnější navštívit toaletu. Odměnou je mi buď pohled jak na MarťanaJ nebo nějaká ostřejší replika ze zvířecí říše. Jako by chyba byla ve mně, ne v aktu na veřejnosti nepřijatelném. U nás se přeci smí všechno, Pravda, to už také vím, přesto čas od času podlehnu iluzi, že s nešvary je třeba bojovat. Samozřejmě, je to házení perel sviním, ale někdy se to nutkání těžko zvládá. Nedávno mi jedna známá vyprávěla, jak si na půlročním pobytu u protinožců připadala, že se ji tamní všichni muži dvoří. Poté ovšem zjistila, že pravda je někde úplně jinde. Ti chlapi byli prostě jen vychovaní, zdvořilí a chovali se slušně. Všichni a ke všem. Mají to prostě v krvi. Stejně jako většina našich chlapů močení na ulici. Tam se podobného excesu nedočkala ani v poušti, zatímco u nás stačí projít Václavské náměstí. Představit si to dovedeme velmi reálně. A díky bohu, že neexistuje ono slibované 4D, které přináší i pachy. To je pak Václavák opravdová džungle.
Čurající chlapeček je atrakce jen v Bruselu. Všude jinde je to trochu nechutné:-)
Tak to máte bohužel pravdu.
OdpovědětVymazatBydlím v blízkosti jedné občerstvovny. Nejen, že se v létě nedá spát, protože ona hospoda není klimatizovaná a proto v teplých letních nocích reguluje teplotu otevřenými dveřmi, ale také blízké prostranství, chodníky a zdi jsou dost často skrápěny průtokovými ohřívači alkoholických nápojů. Nechápu proč si nezajdou na wc, když odchází z lokálu, ale konají potřebu po ujití deseti, dvaceti metrů. Ale tak to prostě chodí v Království českém. Buďme rádi, že se nevylévají nočníky z oken, tak jak tomu kdysi bylo.
Zase ten správně trefný příspěvek. Nemohu jinak, ale dnes budu obšírnější v mé reakci. Bohužel nejen muži, ale i naše něžné, české pohlaví si bez ostychu jde ulevit na veřejnosti. Máme zážitek z naší poslední cesty do zahraničí. Na jednom z velkých německých odpočívadel s restaurací u dálnice, zastavíme, že posvačíme. Zastavil i český autobus, z něho se vyvalí dav, všeho věku a pohlaví a jako organizovaná výprava zmizí za nejbližší remízkou. Za pár okamžiků, se s viditelnou úlevou vrací k autobusu 40 turistů. Jenom jsme žasli! My, jako uboze civilizovaní jsme si odešli odlehčit na perfektně čistou a voňavou toaletu! Ovšem tam to stojí 50 centů, které jsou vám posléze odpočítány z eventuelní konzumace v jakémkoli autorestu v Německu. Placené toalety byly zavedeny, až po roce 2000, kdy jsme hromadně jezdily na západ od Čech, pořádný Německý národ měl dost ničivých nájezdů na místní wc. a myslel, bláhově, že tak české turisty převychová. Jak se zdá, zase je Češi „přečůrali“! Holt Češi se drží přísloví,“ Dobrá hospodyňka, s močí i přes plot skočí“! Poprvé jsem se styděla, že máme na autě českou poznávací značku.
OdpovědětVymazat