Největší Čech

V pátek jsem dostala Tajnou knihu! Když kritizuji, ať vím coJ. No, to je pravda, i právníci vždy mají dát prostor druhé straně, a já se do Tajné knihy pustila jen na základně mediálního šílenství. Přesto jsem trochu váhala, nechtělo se mi do toho. Čekala jsem jen senzace a pikantérie a na ty jsem rozhodně nebyla naladěná. Dostala jsem k tomu ale ještě rozhovory s autorkou, které mě dost zviklaly. Také mě přesvědčila Helena Třeštíková, která jediná se od knihy nedistancovala, a to je žena, které věřím.   A jelikož si na mě brousí zuby nějaká viróza, byla postel s knihou docela dobré řešení. A ukázalo se, (jako ostatně vždyJ),že všechno je jinak. Tajná kniha zas není tak děsivá, jak jsem čekala. Skoro se mi chce říct, že naopak. Celkem trefně je tu charakterizovaná pražská smetánka a člověka někdy až mrazí, v čem to vlastně žijeme a kdo tady udává tón. Celkem snadno lze dešifrovat, kde se pod fiktivními přezdívkami skrývá a jelikož ten život v žitě trochu sleduji, někdy jen valím oči. A Václav Havel, který se skrývá pod pseudonymem největšího Čecha, byl tímto hodně demytizován a převeden do lidské roviny. Byť si stále myslím, že když mám s někým intimní vztah, pak detaily na veřejnost nepatří, ale proti gustu…. S odhlédnutím od této kontroverze, která je ale možná kontroverzní jen proto, že jde o Havla, je to kniha zajímavá, a mediální šílenství jí asi spíš ublížilo, než pomohlo. V rámci nedělního čtení tak měním svůj rozlícený pohled na Tajnou knihu a už jen s drobnými výhradami konstatuji, že za přečtení asi stojí. Tímto děkuji za půjčení a též za připomenutí, že je vždy nutné vyslechnout i druhou stranu.