Autopohádky

Po školních perličkách bych asi mohla připravit k vydání svoje vlastní autopohádkyJ. Některé moje příhody se totiž skoro vymykají zdravému rozumu. Jako onehdá. Účastnila jsem se oslavy a nabídla se jako řidič k rozvozu veselých hostů. Jsem znovuzačátečník, je tudíž nutno trénovat:-).
Celé odpoledne jsem tedy statečně popíjela džusy, čaje a další zdravé i méně zdravé nápoje, protože třeba kofola jistě mezi nejzdravější nepatří, ale zase, když ji miluješ, není co řešitJJ. Ostatní si užívali šampaňského, a jelikož jsme společnost kultivovanáJ , nejen, že se nikdo neopil, ale navíc zbyla nedopitá láhev Bohemia sektu.  Kam s ní, nabízí se po nerudovsku? Je pátek, to tady zbytečně vyšumí, láhev je skoro plná….vezmu ji tedy domů a večer si dám za odměnu sklenku, aby mi v žaludku ty džusy nevykvasilyJ. Společnými silami jsme zarazili špunt do lahve, rozvezla jsem lidi do jejich domečků a jedu domů. Najednou výstřel. Padnu na volant, protože jsem, bůh ví proč, přesvědčená, že po mě někdo střílí. Když chvíli kličkuji po silnici přilepená na volantu a pořád dýchám, je mi jasné, že střela minula cíl. Opatrně se zvednu a přemýšlím, co to bylo za ránu. Autem se zatím pozvolna šíří nezaměnitelný odér rozlitého vína. Secvakne mi. Vyletěl ten špunt ze sektu. Natáhnu se vedle k sedačce a opravdu, tam se válí rozlitá láhev Bohemky. Na semaforu se pokouším ji minimálně zvednout, čímž si zamáčím ruce od vína, ale než se zadaří, naskočí zelená a musím jet. Blížím se k Výstavišti, kde se zpoza zatáčky vynoří Policie. Samozřejmě, kontrola.

„Dobrý den, silniční ….“ Policista přeruší svůj naučený monolog a zavětří.

„Paní řidičko, vy jste požila alkohol?“

„Ne“ podávám mu řidičák rukou mokrou od sektu. Moji zjevnou nervozitu připisuje  výraznému písmenu Z, které hrdě vozím na svém vozítku.

 „Vy máte řidičák asi krátce, že?“

„Ano,“ souhlasím, aniž bych si uvědomila, co jsem odsouhlasila.

Muž zákona pohlédl na datum na mém řidičáku, kde se hrdě vypíná ještě předrevoluční datum, a znovu mi udiveně položí dotaz ohledně alkoholu.

„Já vím,“ dochází mi rychle, kde se stala chyba.

„Řidičák není nový, jen já dřív nejezdila, až nyní, víte?“

„Nu, vystupte si a dýchněte nám!“

Spolu se mnou vystupuje nezaměnitelný vinný odér a na podlaze se válí prázdná láhev od sektu. Nějak jsem se mu nedivila, že mi nevěří. Naštěstí detekční trubička odhalila pravdu, a jelikož doklady i pojištění bylo v pořádku, ruce zákona nezbývalo, než mě propustit. Potlačila jsem šílenou myšlenku zeptat se ho, zda tady nemohu vyhodit tu lahev, křečovitě se pousmála a jala se pokračovat v cestě.  Následná očista vozu pak byla docela náročnou záležitostí. Rozpitý sekt už si domů tedy raději nikdy nepovezuJ