středa 26. října 2011

Dárek

    Jsou lidé, kteří vždycky přijdou s originálním a netradičním dárkem,
a jsou jiní, co řeší obdarování obligátní lahví a bonboniérou, případně obálkou s penězi.  Nemůžu se chlubit vlastní originalitou, protože i když se v převážné většině případů chci řadit do první skupiny, stane se, že fantazie přestane pracovat, tlačí mě časL, a pak bože díky za kvalitní lahev a dobrou bonboškuJ . Vymyslet opravdu potěšující dárek totiž není vůbec žádná legrace. Ti, co mají bujnou představivost a šikovné ruce, to mají mnohem snazší než my, manuálně méně zručníJ. Někteří se dokonce vymýšlení, výrobě či nákupu dárků aktivně věnují celý rok, čímž pak se pro ně Vánoce stávají příjemným vyvrcholením dlouhodobé činnosti. Na rozdíl od nás ostatních, kteří lehce znepokojeni sledujeme čísla v kalendáři a měříme je ani ne tak výší (níží) konta, jako spíš obavou z nedostatku dárkové invenceJ. Je mi jasné, že pro někoho, kdo netrénuje, je snaha vymyslet opravdu originální dárek, který potěší, poměrně náročnou činnostíJ. 
Mluvím z čerstvé zkušenosti, právě končící říjen je v naší rodině až nezdravě přeplněn různými svátky, narozeninami a výročími, takže najít v našem říjnovém kalendáři všední den je skoro unikum. Plynule to pak přechází do listopadu, pak nastane krátké vydechnutí před adventním obdobím, a pak onen již zmiňovaný vánoční finiš. Tudíž  určitý trénink by tu byl:-).
I tak někdy vyvstane problém. Protože čím třeba obdarovat člověka, který je ve vymýšlení originalit dokonalý, a překvapit ho je takřka nemožné?
Většinou sahám k osvědčeným zážitkovým balíčkům, ale ne každému se zavděčíte třeba skokem padákemJ. Zejména ti, co dosud úspěšně tajili svůj strach z výšek, mohou být dárkem docela zaskočeni.
Některé dárky se stávají i dary putovními. Třeba již zmiňované bonboniéry bývají častými poutníky. Trapas je, když doputuje k původnímu dárci, mnohdy i s cedulkou na spodní straně celofánuJ. Podobná situace se u nás doma nemůže stát, protože od dne, kdy babička neprozřetelně ukryla tisícovku do pečlivě zabalené Milky, která pak skončila bůh ví kde, bonboniéry minimálně podrobíme důkladné prohlídce, čímž si zapamatujeme, odkud dorazilyJ.  Babička se tehdy pořád nenápadně vyptávala, jak nám bonbony chutnaly, čímž jsme, ovšem až po delší době, překvapeně zjistili, jak se věci doopravdy mělyJ. Tedy s putovními dárky opatrněJJ.
Nutno ale říct, že některým lidem opravdu originalita nechybí. Kolegyně v práci nedávno vyprávěla, že její známý dostal od své matky ke čtyřicátým narozeninám hrob na Olšanech!  Docela koukalJ.
Pravdou je, že jde o dlouhodobou investici a dar bude skutečně využit. Ovšem k narozeninám, i v tomto pozdním věku, dávám spíš přednost dortíku, parfému, vínu či jiným podobným životním nezbytnostem,
 i když je mi jasné, že tím v pomyslné soutěži v originalitě nezvítězím.  Hrobku na Olšanech prostě netrumfnuJ


4 komentáře:

  1. Jo, jo, také jsme byli obdarováni od přátel, jejich putovním dárkem. Bonboniera, byla rok porošlá:-( Ohledně daru "ze záhrobí". Maminka kolegy, je opravdu vynalézavá a myslí na budoucí pohodlí svých potomků:-)!

    OdpovědětVymazat
  2. Dárek, na který se nazapomíná- a přitom je praktický ;-) -a je to vlastně nemovitost, že? Drsný smysl pro humor- já radši dostávám ty bonbošky :-))

    OdpovědětVymazat
  3. Mo taky o se asi trumfnout nedá..moje děti preferují ty trapné obálky:-) od jistého věku...

    OdpovědětVymazat
  4. Hrobka na Olšanech ? :-o
    Osobně bych z takového dárku byla dost rozpačitá .
    Raději opravdu tu bonboniéru, protože sladké je na nervy ;-)

    OdpovědětVymazat