Poděkování

    Mám ráda své čtenáře a mám také ráda jejich komentáře. Někdy pozmění můj úhel pohledu, někdy potěší svým pochvalným nebo souhlasným tónem, někdy vyburcují podnětnou diskusi. Jsem ale lajdák a ne vždy na komentáře odpovím a zareaguji. Není to tím, že bych nechtěla, ale prostě jak to neudělám hned, tak se to ztratí nikoli v překladu, ale v práci, čase a v neposlední řadě i v mé skleróze. Ala každičký komentář si přečtu, rozhodně v duchu na něj odpovím, a pokud se tak nestane i skutečně, tak se za to tímto omlouvám. A zároveň Vám všem za Vaše postřehy, nápady, připomínky i docela obyčejné poznámky a komenty moc děkuji.  A když mám dneska ten děkovný den, ráda bych také udělala něco, co jsem v duchu samozřejmě udělala už dávno, ale reálně až dnes. Velmi srdečně děkuji Aranel za její milé ocenění, které mi poslala, nesmírně si toho vážím, stejně jako toho dnešního, kterého se mi dostalo od Mišky. Mám štěstí, že jsem narazila na takovou milou blogovou komunitu, těší mě komunikovat se stejně naladěnými lidmi. Sleduji jejich psaní a tím samozřejmě vzniká pocit virtuálního přátelství. Wlčice, která mě ostatně k blogování přivedla, už má mnohé blogy personifikované a virtualita se mění v realitu. To se mi, doufám, také někdy podaří, protože všichni lidé, kteří jsou tady na mě napojeni, jsou zjevně moje krevní skupina a to mě moc těší.  Takže, Aranel a Miško, děkuji za ocenění, ze kterého mám radost a které posílám dál všem mým milým čtenářům. A všem tady krásný víkend, více slunce a méně aprílového počasí.