Metrem v pyžamu

   Dnes bylo možné potkat v metru mladé recesisty, kteří v pyžamu jeli "demonstrovat" za delší spánek:-) Přestože šlo o recesi, myšlenka mě zaujala. Ne snad, že bych měla potřebu se projíždět pod zemí v pyžamu a s natáčkami ve vlasech. On ten ranní pohled do zrcadla bývá dost stresující a rozhodně nehodlám podobným zážitkům vystavovat půl Prahy:-) Nicméně víc spánku bych uvítala. Sobotu jsem hodlala "prospat" na semináři, který měl mít za lektorku úřednici z ministerstva. A světe div se. Místo očekávné zapšklé úřednické krysy dorazila normální a rázná mladá žena, která tedy spánek na své přednášce nepřipustila. Ne proto, že by nás napomínala, ať tam v tom koutě neklimbáme, ale proto, že její přednáška měla švih a spád, dokázala zaujmout a vysvětlit. Dobré to bylo, ikdyž znovu se mi vtírá do podvědomí kacířská myšlenka, že je vážně lepší nevědět, protože když člověk nahlédne pod pokličku, vždy ho přepadne černá beznaděj a pesimismus. Takže jsme se společně do čtyř hodin prokousávali různými ministerskými vyhláškami,abychom se pak vyčerpaní odploužili domů. Žádné pyžamáče už jsme nepotkali, ale asi bylo něco ve vzduchu. Do mrtvolného spánku jsem upadla celkem brzy a navzdory sobotě jsem totálně vytuhla. Zjevně je tedy toho spánku opravdu potřeba více:-). Nebo snad za to mohly ministerské vyhlášky? Rozhodně jsem přání mladých demonstrantů z dnešního rána skvěle prakticky zrealizovala.