Všechna přání bez výjimky ovšem přejí Velikonoce veselé. Nikdy jsem moc nechápala, proč. To je stejné, jako s Vánoci. Veselé Vánoce, veselé Velikonoce. Když k tomu přidáme české brutální návyky, kdy se v pondělí banda koledníků pěkně namaže a pak vás zmlátí, nevidím na tom opravdu nic veselého.
Učinila jsem tedy pokus a pátrala po velikonočním veselí. Pro jistotu nenápadně, abych nepřivodila újmu na zdraví sobě či zkoumanému vzorku.
Veselí začíná narvanými obchody. Krize nekrize, všechny pražské Billy vypadají jako před vypuknutím hladomoru či válečného stavu. Zoufalí Pražané v obavě možného hladu během volných dní tlačí k několika málo fungujícím pokladnám vozíky přetékající potravinovými zásobami. Z jednoho vozíku by jedna africká vesnice byla živa dlouhé měsíce, tady se to ovšem se železnou pravidelností opakuje od Škaredé středy až do Bílé soboty. Neděle bývá volnější, ne snad, že by ji někdo ctil, ale přecpaný břich se těžko donutí k nějakému pohybu. Další veselá kapitola je úprk motorizované části z Prahy a exkurze venkova do hlavního města. Veselé houkání nervózních řidičů v nepohyblivých kolonách bývá rovněž ohraničeno Škaredou středou. A pak, že ve středu se nemá nikdo škaredit, když se vztekle šklebí celá Praha. Tato veselá epizoda končí tak kolem pátečního poledne, protože v pátek po obědě, ač běžný pracovní den, v naší vyspělé kapitalistické společnosti již nikdo nepracuje. Ale zase se po Praze dá jezdit. Autem, nikoli MHD, která hbitě najela na prázdninový provoz, tudíž nejezdí vůbec. Úplně nejveselejší kapitolou jsou pak pozvolna opravované chodníky, které zůstaly ve stavu syrové rozkopanosti až do dalšího pracovního týdne, který začne v úterý někdy kolem oběda. Tudíž davy turistů, ve snaze využít neobvykle hezkého počasí, skáčou přes výmoly,padají do výkopů, bloudí mezi vytrhanými kolejemi či zoufale hledají pomoc v nezvykle značeném pražském památkovém okruhu.
O veselých domácích kutilech, kteří se rozhodli s novou vrtačkou zvelebovat své bydlení zrovna v klidných velikonočních podvečerech, ani nemluvím.
A dělat průzkum ohledně církevního významu Velikonoc jsem si ani netroufla. Předpokládám, že bych nic veselého nezjistila.
Takže co je na Velikonocích veselého vskutku nevím, přesto, jako staromilec, rozesílám řadu pohlednic s tímto textem. Ovšem osobně preferuji klid a pohodu, divokou a vynucenou veselost ráda přenechám jiným. A pokud mají slogan naplňovat řehtačky, tak ty už vůbec nemusím. Největší luxus, který ctím, uznávám a přeji i všem kolem sebe, je ticho. Takže klidné a tiché Velikonoce všemJ
A veselé Velikonoce snad jen ty s Belmondem. Taky taková klasikaJ
Ahoj Jitko,
OdpovědětVymazattak dnes jste mne opravdu pobavila!!
A i já přála Velikonoce veselé :o)))
Ale když pominu všechno to, co jste napsala,
tak mi dáte určitě za pravdu,
že něco na těch Velikonocích opravdu veselého je!! Aspoň já si to tak představuji!
Velikonoce jsou barevné, jsou to svátky jara,
příroda se probudila a všechno nádherně kvete, v přírodě se rodí mláďata a krásně zpívají ptáci v zahradách.
A tak i já Vám přeji veselé Velikonoce!!! :o))
Vaše čtenářka Jarka
O těch vrtačkách bych něco věděl. Když jsem minulý pátek psal " Ještě, že už je pátek" dnes bych tento den v klidu přeskočil. Je vidět, že lidi se chystají pracovat. Dnes mi z nich šla hlava kolem. A já na to ... a pojedu promrskat tchýni. Jinak se tedy připojuji k přání prožití klidných svátků.
OdpovědětVymazatnáhodou já včera pracovala..odpoledne..a vzhledem k tomu, že tam se mnou jeden chlapeček byl do pěti..pracovali i jeho rodiče:-))tak veselé Velikonoce, Jitko:-)
OdpovědětVymazatKlidné a pohodové Velikonoce...
OdpovědětVymazatI já přeji Velikonoce veselé, pro mě to neznamená kopec srandy, ale pohodu, krásné počasí:-) Vám je přeji krásné:-)
OdpovědětVymazat