Noc v muzeu

...je nějaký film, který jsem ještě neviděla. Zato odpoledne v muzeu mám právě za sebou. V muzeu technickém, které bylo po letech znovu otevřené a láká na novou skvělou expozici. Velké oči, samozřejmě. Hlavní hala se nikterak výrazně nezměnila, stále nás tam okouzlují naleštění veteráni z dopravního pravěku, a stále je to to nejlepší, co tady je. Až na nový pravidelný jekot lokomotivy, která zde má představovat interaktivnost, a která nás celkem spolehlivě brzy z hlavní haly vystrnadila. Zkusili jsme tedy jiné části, fotografickou, tiskařskou či astronomickou. Zbytek je totiž stále ve výstavbě, plno vitrín je zaplněno pouze cedulkami, že zde v budoucnu něco bude. No, po těch letech rekonstrukce….    Tam, kde něco je a chcete si to přečíst, rázem zastavíte proudící dav za vámi, neb v uzounkých uličkách se moc vyhýbat nedá. Nejhorší z mého pohledu pak byla astronomická část, kde se takřka nedalo hnout, pořád máte dojem, že musíte vrazit do nějakého skla, z mnoha reproduktorů se na vás linul text, který se vzájemně přebíjel, tudíž pouze rušil, nikoli informoval. Naházené to bylo bez ladu a skladu, ceněné exponáty z Rudolfínské Prahy aby člověk usilovně hledal, řekla bych, až nekvalitní práce v této sekci:-(.

   Chybí již zmiňovaná interaktivnost, opět takřka na nic nelze sáhnout (krom několika velmi hlučných aparátů), nic moc nelze vyzkoušet.S malými dětmi, respektive víc s chlapci, je dost těžké udržet je, aby na ta auta nesahali. Některé maminky zde zjevně dost bojovaly, zatímco tatínkové zasněně hleděli na naleštěné krasavce a zasvěceně diskutovali o počtu válců:-), bez ohledu na hyperaktivitu svých potomků:-).
 Zásadní viditelná změna před rekonstrukcí a po rekonstrukci je tedy výše vstupného, jinak jsem nic zásadně převratného nezaznamenala. Ovšem návštěvnost je i přes hezké počasí, které by lákalo spíš k procházce po Letenských sadech, veliká. To muzeum prostě k Letné patří a chybělo jí. A mouchy se snad podaří vychytat.