Píšu

I když soutěž Knižního kubu bohužel skončila bez vavřínového věnce vítězství,:-( píšu.
Asi grafománie:-). Včera byly  soutěžní příspěvky smazány a rozjelo se nové kolo. Kdo vyhrál a jaké byly další výsledky, nikdo zatím neoznámil, a asi se tak hned tak nestane. Přestože to jednoho nepotěší, a smutek se vkrádá do psavé duše:-(, psaní je i terapie a tak píšu dál. Navzdory básník zpívá:-).Teď právě divadelní hru pro děti. Potřebovali jsme nějaký notoricky známý příběh, který bychom mohli různě předělávat, lehce i parodovat, odkazovat na něj. Navrhla jsem Maryšu a k mému překvapení trochu narazila. Nikdo ji nezná. Vzhledem ke gymnaziálnímu prostředí jsem docela valila očka. Pak se sice pár výrazně osvícených jedinců chytlo, ale stejně mě to donutilo vydat se na průzkum mezi dospělými. A světe div se, dopadla jsem stejně. Klidně tedy mohu v dnešní společnosti nabízet kafe od Žida a nikdo se nad tím nepozastaví. Tudíž se zřejmě naše divadélko stane osvětovou stanicí a Maryšu vyvedeme ze stínu zapomnění na světlo boží. Stane se tak v červnu v divadle Karla Hackera a doufám, že se bratři Mrštíkové neobrátí v hrobě:-). Ilustračním fotem dnes není Maryša, ale moje maličkost převtělená v Marii Terezii. Ne, že bych měla takové reinkarnační sklony, fotografii vytvořily děti u příležitosti Dne učitelů. Celý náš sbor takhle vtipně přetransformovaly do různých historických a filmových postav. Podělit se samozřejmě mohu jen o sebe, ostatní si to nepřejí. Ale akce to byla milá a povedená, šikovné děti to jsou:-) A s nimi teď budu vařit otrávené kafe pro Vávru:-)