Primadona

Traduje se, že skutečná dáma nechodí nikdy včas a může si dovolit nechat na sebe čekat. Klidně i dlouho. Je-li tomu opravdu tak, pak se nám jaro změnilo ve skutečnou primadonu. Až takovou, že to chvílemi vypadá, že se jejího příchodu nedočkáme. Zima se arogantně roztahuje všude kolem a zjevně se nehodlá odebrat na smetiště dějin, kam už bezpochyby patří.

Když jsem se dnes ploužila mrazivým městem směrem k transfuzní stanici, trochu jsem se obávala, aby ze mě s obvyklým půllitrem krve nevysáli i poslední zbytky energie. Naštěstí se tomu tak nestalo. Možná i proto, že v nemocnici bylo příjemné teplo a takový lenivý klid, který mi udělal velmi dobře.  Sestřičky jako skoro vždy milé a šikovné, takže jsem se tady v podstatě trochu dobila. Venku zatím vylezlo sluníčko, a i když pořád mrzne, dalo se to vydržet.

Vždycky, když se v pracovní dny nečekaně dostanu do města, žasnu. Třeba nad tím, kolik lidí vysedává dopoledne v kavárnách či běhá po nákupních centrech. Dneska mě udivovala i mladá děvčata, která zřejmě přivolávají jaro svými minisukněmi.  Potkala jsem jich tolik, že pronikla i do mého jinak netečného vědomí. Jestli byla za školou či to byl nějaký prázdninový výlet, netuším, ale udělala se mi z nich ještě větší zima. Zatímco já se valila městem jak sněhulák, zabalena do mnoha vrstev včetně šály a rukavic, mládí si vykračovalo v minisukních a rozepnutou bundičkou.

Už moje babička říkávala, že pro parádu se musí trpět. Dneska jsem tedy byla moc ráda, že mám svoje roky a mohu se choulit takřka v kožichu a nemusím parádivě vystrkovat odhalené tělo do mrazivého, byť březnovéhoL, dne.

 Jo, každý věk má své výhody i nevýhodyJ. 

Ale na jaro asi všichni čekáme stejně netrpělivě. A až taková primadona zas být nemusí, už si dalo na čas dostatečně J

Dětské vášně

Některým dětským vášním opravdu nerozumím. Může za to věk, to je normální. Někdy možná i moje konzervativnost, což ovšem na výsledku nic nemění. Vždycky upřímně žasnu, co všechno dokáže děti školou povinné nadchnout a bavit.

Musím podotknout, že jim to většinou nijak neošklivím a pokud je to v mých silách, ráda se zapojím. Však také proto občas máme třídnickou hodinu na bowlingu nebo jinde v terénu.

Přesto se mi dnes nechtělo. Ale fakt zoufale. Ranní bílé nadělení a vtíravá zima ze mě vysály všechnu sílu i energii.  Mezi moje pevné odhodlání a snahu splnit slíbené se vloudila slabost a já bych s velkou radostí volila klasickou hodinu ve třídě.

I jsem v tom duchu vznesla žádost neřku-li prosbu, která se ovšem nesetkala s příznivým ohlasem. Na moje stárnoucí kosti nebyl brán zřetel.

A tak jsme šli. Na laser game. A to je ta vášeň, které fakt nerozumím. Kdykoli jsem se snažila odhalit pointu toho, že v blikající vestě lítáte v temném vydýchaném prostoru a trefujete se do sebe světelnými paprsky, nepovedlo se.  Když ale vidíte, jak děti propadají frenetickému nadšení a pokud by je člověk nekrotil, jsou schopny utratit zde i poslední korunu, nelze jim podobné radovánky nedopřát.

A tak jsem i přes nechuť, se kterou jsem se musela s davem dětí prodírat čerstvě napadaným sněhem a nechutnou zimou, kterou v březnu už fakt nemusím, nakonec prožila hezké odpoledne. Děti se vyřádily, strašně je to bavilo. Chvíli jsme i jen tak klábosili, dost jsem se s nimi zasmála. Jen střílet jsem dneska nešla, byť mi všichni (včetně personálu) tvrdili, jak moc mě to nabije energií. Nu, mně by energii spíš dodalo skutečné jaro a ne ten bílý sajrajt, kterého se letos nemůžeme zbavit. Na to nestačí ani laser game. Nicméně dneska to rozhodně bylo lepší než včerejší sex – uologická přednáška.JA to i přes to, že se mi tak zoufale nechtělo.  Nejradši bych zalezla za kamna a byla tam až do dubna. A klidně u za naše plynová,byť někde za pecí by určitě bylo mnohem líp.

                                                       

Sexem unavená

Titulek sice slibuje nějaké pikantnosti, žel nebude tomu tak. Příběh bude o sexuální osvětě šířené mezi omladinu. Pravda, děti jsou dnes poučené víc než dost, alespoň to tak vypadá, ale jeden by řekl, že trocha osvěty nikoho nezabije. 

Zabije.

 Přinejmenším mě.  

Už několikrát jsme byli na takové podobné akci v Divadle u hasičů, a dosud vládla spokojenost. Až se sexem jsme narazili.

A vůbec nešlo o to, že místo avizovaného Radima Uzla přednášel doktor Zvěřina. Spíš jsem přemýšlela, čím už ty děti dneska zaujmout.

 Ale popořádku. Když nás nahnali do sálu, přišla fáze placení. Vytvořila se fronta kantorů (opravdu mužů i žen), každý svůj pytlíček s drobnými. Nu, to jsem rostla. Jsou chvíle, kdy se prostě za podobné chování stydím a někdy se ani nedivím té kantorské pověsti ve společnosti. No, napadlo by vás jít něco většího platit a vysypat pytel drobných? Prostě jak jim to děti daly, tak to tady vysypali. Než jsme se tedy po pětikáblích dopočítali těch konečných částek, chvíli to trvalo. Když jsem pak pánovi zaplatila dvoutisícovkou, takřka uctivě mi děkoval. Nedivím se. Já tedy bych se styděla takto platit, ale zjevně jsem jediná.

   Nu, a pak přednáška. Asi špatná skladba dětí, patrně i nějaké učiliště, neb hluk, smích a vyrušování bylo tak rušivé, že jsem nasadila svůj takřka policejní výraz a jala se krotit i cizí děti. Kam zmizeli jejich pedagogové, nevím. Asi pozice mrtvého brouka. Jedna žena se ke mně přidala, pokusily jsme se zkrotit neidentifikovatelnou skupinu uprostřed sálu, která se ani na moji výzvu z jeviště nepřiznala, z jaké je školy. Zato nelenili a poslali mi dopředu psaný výhružný leták, že běda, bude-li mu nějaká …..  něco říkat, když si to tady platí. Samozřejmě bez podpisu. Anonym jsem si uschovala a čekala, co bude dál...

  Pan doktor se snažil, vyprávěl, myslím, zajímavě. Ovšem většina sálu, tedy ta, která nehlučí a nemá trapné poznámky, čučí do mobilů, do tabletů, spí či se osahává (to bylo alespoň tematicky správně).  

   Poté přišly na řadu dotazy. Ty normální prostě neměly šanci, vulgární pan doktor odmítl číst, a tak zněly otázky typu:

“Jaká je pravděpodobnost, že se mi narodí kentaur, když souložím s koněm?“

  Nu, jedna snad by mohla být i vtipná. Ale to bylo pořád dokola, co se stane po styku s orangutanem, s ovcí či se psem? Jako by naše mládež zčásti propadla zoofilii, či co?  Vše přerušováno trapným pochichtáváním. Aby nedošlo k mýlce, nešlo u pubertální šestou třídu, tam to člověk očekává. Tady byli středoškoláci! Ti, kteří si po skončení na chodníku s úlevou, že to mají za sebou, spokojeně zapálili (opět jsem hledala pedagogy, kteří by se nad chováním svých svěřenců přinejmenším podivili. Nebyli.)  a odešli asi do hospody!

  Odcházejícímu panu Zvěřinovi jsem vysekla poklonu za trpělivost,  já bych tedy půlku sálu vyházela. On pokrčil rameny a konstatoval, že to bývá i horší. Tak to byl další z dnešních šoků.

Poučení pro příště, sexuální osvětu nechť dělají rodiče.

Nebo ještě jen moji studenti. Ale nic hromadného a hlavně ne ve spojení s nějakým učilištěm či co to bylo. Taková přednáška je víc než kontraproduktivní. Opakovat nehodlám a to ani přesto, že opakování je matka moudrosti. Zde výjimka potvrdila pravidlo. 

                                                          

Mezi židlí a klávesnicí

Čas od času se porucha na mém počítači vyskytne právě na trase mezi židlí a klávesnicí. A někdy trvá, než záhadu objevím. Taková IT blondýna. V poslední době se mi podobná závada vloudila i do mailové korespondence, tedy v místě, kde by ji jeden skoro nehledal. Nu, zjevně stárnu. Nejčastěji se mi podobná „nehoda“ přihodí, když nemám čas odepisovat na pracovní maily během dopoledne, přepošlu si je tedy na svou adresu, že odepíšu v klidu doma. Pak vesele napíšu sama sobě a druhý den v práci se divím, kolik že mám zase nových mailů.

Naposledy se mi to přihodilo při komunikaci s Xantypou, což je ještě větší záhada, neb jsem si ji ani nepřeposílala. Prostě jsem napsala sama sobě. Šlo o moji výhru nevýhru, která měla dorazit a místo ní přišla prázdná obálka.

 Je mi jasné, že výhru nárokovat nelze, přesto mi zvědavost nedala a slušně jsem se optala, cože to má znamenat? Pak jsem byla kapku udivená, že nikdo neodpovídá. A dnes jsem zjistila, že jsem se ptala sama sebe. Prostě ajťačka jak vyšitá.

Zeptala jsem se tedy v Xantypě znovu, odpověď přišla vzápětí a vše tedy vypadá, že zásilku vybrakovali na poště.  Smutný příběh.

Balíček prý dostanu znovu, pro jistotu doporučeně. Zatím se neraduji, co kdyby vše zase dopadlo jinak.

Ale je dobré se zeptat, líná huba holé neštěstí, je zlaté pravidlo. Ovšem nesmí se jeden ptát sám sebe. Mezi židlí a klávesnicí prostě musí sedět někdo, kdo umí. Nu, a to v poslední době nějak nejsem. Asi budu muset někam na školení.

                                                                      

Bestie uvnitř

Další pokus o severskou krimi. Tentokrát mě moc nebavila, ale poctivě jsem se snažila a knihu přečetla. Abych pravdu řekla, moc nechápu současný boom severských kriminálních příběhů. Jde o jakousi módu, která se šíří knižním světem. A na jednu dobrou knihu se nabalují desítky dalších. I když je asi dost dobře možné, že neumím ocenit kvalitu, neb na zadní straně obalu se píše, že jde o mezinárodní bestseller, který je nejen kriminální, ale i provokuje čtenáře a skrývá v sobě i vysokou literaturu. Mě tedy provokoval tím, že mě moc nebavil, špatně se mi četl. Ale přečetla jsem ho a možná, až se dojem usadí, získám jiný názor. Na (B)bestii uvnitř J.

                                             

MDŽ

Je nechvalně známé tím, že jej slavili hlavně muži, kteří se hromadně opíjeli, aby pak domů přinesli manželce nalomený karafiát a pořádnou opici. Tu svou! Historie je nechvalně známá zase tím, že se opakuje, tak jsem podobné schéma detekovala v několika rodinách i letos na Valentýna, byť ten se pořád statečně tváří jako romantický svátek.

Nu, my, co upřednostňujeme první květen (čímž zcela rozhodně nemyslím svátek práce), o té zimní valentýnské romantice víme své. A také víme, že řada dnešních mužů také vnímá Valentýna jako důvod pořádně si vyrazit a zapařit s kamarády. Jen domů nepřinesou karafiát, ale květinu značně luxusnější. Prostě MDŽ v novém hávu.

Ale i MDŽ může být romantické nebo jenom příjemné a milé. Já sama mám ten svátek docela ráda. Pravda, včera nám ho drobet zastínily hradní manévry, kdy se střídaly hlavy pomazané, ale to nic nemění na tom, že hezká květina a dobrá večeře udělají i z MDŽ pěkný svátek.  K tomu navíc lze potěšit i maminku, babičku či tetu, tedy nejen zamilované jako v únoru či matky, jako v květnu.

   Prostě všechny ženy, které si to zaslouží.

A že je nás hodně, co si to zasloužíme:-).

 Tak, byť s jednodenním zpožděním, přeji hezké em dé žet všem milým ženám (+ Gábinám, které slavily jmeniny:-) a mají tedy dva v jednom) a lobbuji za tento svátek. Každá příležitost, kdy může vzniknout hezký den, je přeci dobrá. Bez ohledu na zlomené karafiáty:-)

                      

P. S. Dostala jsem své oblíbené bramboříky.
 A krásnou růži od gentlemanského studenta. Hezký den to byl.

                                         

Pohádka aneb bylo nebylo..........

...........za devatero korupčníky a devatero podvodníky leželo království santa klause.  Kolem jeho kolébky stálo mnoho kmotrů a každý mu vložil mnohé do vínku....Jen ta hodná sudička cestou někde zabloudila.

  Lidé tu ale žili čím dál víc udiveně.  Kouzla se děla přímo před jejich očima. Mizely dobré mravy, slušnost a dobrá nálada, které odešly daleko do země krále Miroslava.

 Zpívalo se, ale člověk musel pozvolna, pomalu, rozhodně ne klusem, to se vrchnosti nelíbilo. Čarovalo se i za bílého dne, někteří dřeli jako koně a pak si vyčarovali dobré živobytí. 

Práce se stala obyčejnou věcí, jen pro hlupáky, kteří si naivně mysleli, že tak se vydělává na chléb. Ti ovšem byli jen pro smích, ale každé království má své šašky. 

Aby poddaní příliš nerušili ty, co vládnou, občas jim k tomu okoralému chlebu přibyly i nějaké předpřipravené hry. Třeba taková lidová zábava, vyberte si našeho nového krále. Ale jen toho, jehož schovku jsme vám prozradili.

A tak se zrodilo zemanství. Aby si všichni přišli na své, protože vládnout se musí. Kde by se jinde ti hlupáčci z podhradí naučili kultivovanému chování než z hradu?

A tak se santovo království kouzlem změnilo v zemanství. A pohádka pokračuje.

Nebo že by to byl horor? Nějak se mi ty literární žánry pletou:-)