Divoká Šárka

 Divoká Šárka je opravdu divoká. Tedy jen na pohled. 

Jinak je tam příjemně a klid, snad i větší než ve Stromovce. 

Člověk si někdy myslí, že na opravdový výlet musí někam daleko. Do Beskyd, na Šumavu, alespoň do středních Čech:-)

 A pak vystoupí z tramvaje na zastávce Divoká Šárka a zjistí, že stačilo jen pár minut jízdy. 

Za zády jsme strašně rychle, je to hned u tramvaje, nechali  paneláky, semafory a kolony aut. 

A najednou jsme mezi skalami. 

Šárka je zvláštní místo. Není to park, kde se člověk prochází po rovných cestičkách mezi záhony. To máme ve Stromovce, 

Tady se Praha opravdu ukazuje v trochu divočejší podobě. 

Skály, soutěsky, louky, lesy a Šárecký potok, který si tu po tisíce let hledá svou cestu mezi buližníkovými stěnami. Místy vypadá opravdu hodně divoce. 

Vůbec, celá zdejší krajina působí skoro nepatřičně, jako by někdo omylem přeložil kus romantického českého venkova doprostřed hlavního města.

Podle známého vyprávění z Kosmovy kroniky a pozdějších pověstí tu měla žít bojovnice Šárka, která během dívčí války lstí přemohla Ctirada. 

Samozřejmě jsme šli po jejích stopách.

Údolí Dívčí skok  připomíná tragický konec příběhu

Jenže Šárka není zajímavá jen kvůli pověstem, i když to mě láká nejvíc. 

Lidé sem chodili samozřejmě už dávno. Navíc to kdysi vůbec nebývala Praha, byl to kraj daleko od centra, od Hradu, který představoval Prahu. 

Bývalo tu slovanské hradiště, určitě tu jsou pravěké pozůstatky, žilo se tu ve středověku. 

A dneska si jdete se psem hezky po červené značce, posloucháte šumění potoka, který opravdu vypadá jako divoký,  a vlastně kráčíte po místech, kde před více než tisíci lety chodili jiní lidé se svými starostmi, radostmi a úplně jinými pocity.

Divoká Šárka může být i v Praze výlet na celý den, byť mi jsme jí věnovali jen odpoledne. 

Je to totiž možnost vyrazit na výlet tramvají. 

A pak  stačí vystoupit z  narvané šestadvacítky, sejít pár metrů z asfaltu a Praha ukazuje svou zapomenutou tvář.

Potok teče, skály mlčí, kolem tiše kráčí turisté nebo sviští cyklisté  a člověku dojde, že některá cestovatelská  dobrodružství máte vlastně přímo u nosu. A také, že všechno už tu vlastně bylo.