Letní luxus

     O luxusu máme každý svou vlastní neopakovatelnou představu, všichni vidíme luxus v něčem jiném. Někdo si představí jachtu v Chorvatsku, jiný pětihvězdičkový hotel na Riviéře, a další třeba parkovací místo přímo před domem.

Na čem se shodneme všichni je fakt, že luxus je vždycky něco víc. 

Něco, co není běžné, co není ke koupení či co je opravdu vzácné. 

A jelikož nám běží prázdninové a dovolenkové léto, které má být o hlavně zážitcích, nepůjde o tentokrát vůbec o luxus hmatatelný. 

Naopak, půjde o luxusní přebytek času.

A to je opravdový luxus.

Léto nám volného času většinu nabízí nadstandardně víc. Je to takový velkorysý časový luxus, na který si ale musíme zvyknout. To není jen tak.

Volnější léto přináší klasické, byť naprosto nerealistické očekávání, že během čtrnácti dnů

u moře nebo na chalupě u Sázavy doženeme všechen vnitřní klid, který jsme od podzimu ztratili.

Najednou totiž máme času, že nevíme, co s ním. 

Až se může stát, že přechod z každodenní rychlosti do zpomaleného režimu nedovedeme vstřebat. 

První tři dny dovolené pak většina z nás trpí abstinenčními příznaky. 

Výsledkem je samozřejmě infarktový stav celé rodiny.

   Skutečný luxus letního zpomalení totiž nevzniká hned. Přichází plíživě. A někdy trvá, než si ho uvědomíme. 

Ale pak přijde. Někdy dřív, jindy později, ale přijde. Ten pocit, že nic nemusíme. 

Je to ten moment, kdy hodinky s klidným srdcem necháme na nočním stolku a čas začneme měřit podle toho, jak moc nám zteplalo pivo nebo jak vysoko postoupil stín slunečníku. 

Docvakne nám to třeba i ve chvíli, kdy si uvědomíme, že už dvě hodiny sedíme na zahradě a nepřišlo nám to jako promarněný čas

Je to uvolněný stav mysli, kdy zjistíme, že největším logistickým problémem našeho dne je otázka, zda si dát borůvkové, nebo tvarohové knedlíky. A ještě nejlépe, když si je někde dáme než když je musíme sami uvařit.

 A to je právě ten luxus letního nicnedělání, kdy si uvědomujeme věci, které nás v běžném pracovním rytmu míjejí. 

 Užijte si to.

 Přeji vám krásné luxusní léto plné legálního zevlování, dlouhých snídaní a luxusu nikam nespěchat.

A pokud vás přece jen přepadne pocit, že musíte nutně něco dělat… tak se prostě otočte na druhý bok. Je tu čas, kdy si ten luxus můžete dovolit. Vlastně v rámci jakési sebepéče prostě musíme.

Tak luxusní léto… A třeba s nějakou pěknou knihou

Psáno pro Listy Prahy 1