Teď nemyslím Psycho, to je na jinou úvahu.
Ptáci to jsou. Ti letenští...
Zejména asi straky, které nás atakují na procházkách. Onehdy se hlasitě svolávaly v ulici a poté útočily, a to doslova, na procházející psy. Na lidi si zatím (ještě ) netroufly.
Tobiáš jako "hrdina" utekl, schovat se za moje sukně. Dva větší psi si to ale nenechali líbit a útočící stračí pár razantně rozehnali.
Drama skončilo...
Přesto jsem docela koukala. Někdy mám takový zvláštní pocit, že žijeme dobu, kdy se spisovatelské fantazie stávají žitou realitou. Příkladem budiž Čapek a jeho Bílá nemoc nebo R.U.R. jako dnešní umělá inteligence. A našlo by se plno dalších knih, ve své době vnímané jako utopie či dystopie, které nyní žijeme. Včetně Orwela, řekla bych.
Ptáky uvedla na knižní trh svou povídkou Daphne Du Maurier . Ona uměla všechno krásně popsat
a její fantazie neznala mezí.
Kdysi jsem měla období, kdy jsem ji hodně četla, strašně mě ty její příběhy bavily.
A až přes ty její povídky jsem se dostala k filmu.
V příběhu sice útočí rackové a vrány, zatímco na Letné straky a holubi, ale to nic nemění na tom, že je to divné.
Nemyslím si, že tento Hitcockův film vyvolává strach či hrůzu, spíš takový nepopsatelný hnus či nepříjemnost, alespoň na mě to tak působí. Třeba holubů se víc štítím než bojím, byť v takovém velkém množství příjemní nejsou.
Stejně jako ty straky, mrchy jedny útočné...
Větší obavy určitě může vyvolávat myšlenka, co všechno z autorské dystopické fantazie se ještě může stát realitou? Zda jsou ptáci či různé varianty epidemií, kalamit či umělé inteligence předzvěstí daleko horších realit nebo zda je to jen taková shoda náhod. Nebo docela obyčejný vývoj.
I když nejjistějším vysvětlením se jeví moje rozjitřená fantazie:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat